Uvod : K napsání o “ bezekostopovém životním stylu “ mne vede skutečnost , že jej po 11.5 letech prohlašuji za funkční – v provozu . BEZEKOSTOPOVÝ ŽIVOTNÍ STYL : Mira Ahimsa Nenechám pro sebe nikoho trpět , ani přírodu, proto nedělám ekostopu : 11 let žiju bezekostopový životní styl , svým životem nechci vytvářet ekostopu a hledám vždy cestu jak to dělat bez ekostopy , nevytvářím násilí ani nepoužívám peníze . Žiju z odpadu nebo přírody , když dobrovolně dá - spadlé ovoce ze stromú . Hned zpočátku jsem vzal za vděk přeplněné popelnice jídlem a ostatními k životu potřebnými zdroji , což jsem od začátku vnímal jako dočasné , než je nahradím přírodními , nebo přestanu používat ůplně . Učím se naslouchání přírodě , vylazování se na ni a sjednocení s ní , žít v jednotě a souladu s přírodou a harmonii se sebou i okolím , že stačí příroda jaká je a neni třeba ji přetvářet . V podstatě jsem proti zásahu do přírody , těla i přirozenosti . V noci nesvítím , v zimě netopím k respektování přírodního řádu dodržení delší noci v zimě , kratší v létě , světlejší o úplňku , tmavší o novu , zimy v zimě a tepla v létě . Tmu lze efektivně využít k introspekci , odpočinku , zkildnění , také učení trpělivosti čekánim na východ slunce . Inspirován Tummo ( nazí himalájští mniši sedící ve sněhu v mrazu vyvolávají dechem vnitřní sílu k vysušení mokrých dek kterými jsou překryty ) hybernací zvířat , i breathariány ( pránici cítí zimu , ale není jim zima , cítí teplo ale není jim horko - oběvil jsem také zahřívací techniky kdy se například v mrazu mé tělo začlo samovolně smát ... ) trpělivé ( někdy pod přikrývky ) čekání na jaro k nalezení schopností těla přizpůsobení okolním podmínkám , nebo bych volil přesun do jiného klimatu . Nedělám oheň ( spalující kyslík k dýchání , domovy živočichů ve dřevě pro přírodu potřebných , nebo i s živočichy ) . Ležící dřevo navíc pomalým tlením hřeje a zahřívá okolí . Člověk má podle mne dost tepla ve svém srdci k zahřání sebe i druhých , které má posilovat dobrými činy a ůmysly , ne jej oslabovat opíráním se o teplo z venčí , nevim navíc o žádném živočichovi v přírodě , který by ke svému přežití potřeboval dělat oheň . Je stejně tak důležitá tma jako světlo , zima jako teplo .Bůh přece nečiní nic nezamyšleně a bezdůvodně . Všechny ostatní živé druhy na planetě to bezvýhradně přijímají , jen člověk si myslí , že je třeba dílo po " autorovi " opravovat světlem v noci , teplem v zimě , ale i změnou barvy vlasů , vůně , či dokonce velikostí a tvarem částí těla . Jsem i proti pozměňování mysly : neberu léky , drogy , nekouřím , nepiju alkohol , kávu , čaj , bylinkový čaj , nepiju ani nejím nic teplého , ani neochlazuji prostředí , pití a potravu . Nenašel jsem ani smysl přikrašlování těla jako malování , vonění , stříhání , barvení , tetování ( z dřívějška již mám ) piercing ( již vyndal ) , dready , přívěšky , náramky , ozdoby , naušnice , nevidim důvod stříhat nehty , sami se lámou , neholim . Vnímám to jako nadbytečné i jako určité podlehnutí touze pozměnit co je dané , dokonalé , přirozené přírodou - karmou - bohem . Také jako určitá nespokojenost sama se sebou , nedokázání přijetí sebe sama takový jaký jsem a obraná póza . Žiju v přírodě , cestuji pěšky ( z netrpělivosti někdy stále ještě stopem ) . Doposud se dopouštím dvou prohřešků proti " bezekostopovému životnímu stylu " při občasném použití stopu a internetu , které přírodě vracím dotřiďováním odpadu po druhých a vysbíráváním odpadků v přírodě aby se matce zemi lépe dýchalo . Nudismus a naturismus je pro mne léčebná cesta k přijetí sebe sama a své přirozenosti , nazí lidé by dle mne žili v míru a nesoupeřili spolu . Občas vyrábím oblečení z přírodního materiálu , ale v odpadu je oblečení dost . Věřím v karmu : zlo nepotká toho kdo jej sám nečiní ( zlo a jakákoliv přítěž se k nám z našich jednání a činů vrací k uvědomění našich chyb a po poučení nás opouští , neboť každý trest je jen dočasný ) léčím dobrými skutky , ůmysly , půsty i chůzí : pokud mne něco trápí , jdu se raději projít ( i několik dní či déle ) než použít usmrcená těla rostlin , neli živočichů coby léků . Oběvil jsem také například , že po ujití 10ti kilometrů se dostavuje euforie . Ptám se na co je člověk : v přírodě má vše svou funkci a ůlohu , příroda si vystačí sama , lidé potřebují přírodu ke svému přežití , ale potřebuje příroda lidi ? Neni co dělat , vše je uděláno : nic nedělám již jsem hotový . Závěr : Prvotní záměr je nalezení čisté Karmy : neublížit člověku , zvířeti ani přírodě , tedy neudělat ekostopu . Na světě jsou již humanitní hnutí bojující za lidská práva i práva zvířat , ale chybělo mi i za práva celé přírody , tak jsem se touto cestou vydal “ hledat “ a stále oběvuji . Věnuji se zdokonalování bezekostopového životního stylu .Ve snížení potřeb , zharmonizování a vylazení na přírodu vidim řešení světových problémů . Jde například bydlet ve stanu žít z odpadu , chodit pěšky a být v pohodě , stejně jako jsou lidé kteří chodí celoročně bosi , koupou se v zimě v řece nebo i nejí . Když jsem šel žít " ven " , vážné obavy jsem měl ze zimy , proto jsem se již z jara dával do řeči s již očividně letitými bezdomovci , aby mne obohatily svími zkušenostmi a zpovídal je z přežití zimy . Byl jsem jako začátečník nesmírně zvědavý , co mi na otázku odpoví , ale celé se to dalo vlastně schrnout do dvou základních rad : 1. kartón ( papírové krabice ) = tepelná izolace , 2. igelit ( pytle ) = vodoizolace . Dostal jsem vyloženě radu : " ... postav si stan do kopce ať nepotřebuješ polštář , přikryj ho krabicema abys tam měl teplo a přez ně přetahni igelit ( raději několik ) aby se ti tam nedostala voda ... " . Potom ještě několik detajlů , například abych si dal do lahve vodu a podle toho , jestli v ni bude po ránu led , poznám jestli mrzne , čehož jsem ale nikdy nevyužil . Zbývalo tedy nasbírat dostatek dobrých igelitů a kartónů z krabic do zimy , k čemuž jsem ještě stačil i najít dost dek i peřin což už jsem znal z dob kdy jsem se zajímal o outdorové vybavení , že husí peří má nejlepší výhřevné vlastnosti a příprava na zimu byla hotova . Zjistil jsem , že po ujití 10-ti kilometrů se dostavují euforické stavy a člověk má pocit , že zvládne každou překážku , že už se nikdy nemusí zastavit a může dojít kam chce , ale jednou jsem takhle ušel za den 50 kilometrů a druhý den se nemohl postavit na nohy a tak jsem si postupně stanovil svůj denní limit 20 ( až 30 ) kilometrů . Kamarád , který běhá mi potom řekl , že i po uběhnutí 10-ti kilometrů se dostavuje stejná euforie . Zajímavý mi přijde limit 50 kilometrů za dva dny , protože ujdu li například jeden den 40 km , druhý den se zmůžu jen na 10 . Ujdu li například 30 , druhý den dám 20 , ujdu li jen 10 příští den dám klidně 40 ... atd . čili tedy i poutníci si stanovují denní limit kolem 25 kilometrů , včetně nějslavnějšího českého poutníka Petra Hirsche který ušel 25.000 kilometrů . Několikrát mi bylo doporučováno , že kdybych žil pouze z přírody , nebo si jídlo pěstoval , bylo by to ještě svobodnější a sam bych se po pravdě také cítil nezávislejší . Často pro mne byli inspirací indiáni kteří se zas nechali inspirovat okolní přírodou a životem v ní . Jednou jsem na cestě našel spadlé opuštěné ptačí hnízdo a předpokládal , že " konstruktér " pták - přírodní bytost - ke stavbě použije výhradně přírodní materiál jak je to u něj nejspíš po generace zvykem a stejně jako člověk ke stavbě svého obydlí použije jen nejlepší materiál , ale jeho tento očividně " konvenční " požadavek netrápil a čistě jen prakticky použil , co se nabízelo a tak bylo hnízdo postavené z plastové tyčky od lízátka , pár vajglů , nějaký ten papírtek od bonbónu , také pár větviček a trochu trávy . A přece tam přežil a i k výchově dětí to zřejmně také stačilo .
Už jsem si zvyk , že jogurty fruttis jsou jedlé ještě třičtvrtě roku po datu spotřeby , rýže třeba i 9 let prošlá , ale co jsem našel tentokrát mne udivilo : balení 6-ti kečupů nějaké rakouské značky prošlé 24 let . Asi to musel mít někdo doma celou dobu ve špajzu a když dělal generální ůklid to odnesl k popelnicím . Na první pohled vypadal jako kečup , po otevření přivoněl a voněl jako kečup , ochutnal jsem tedy a stále jen kečup bez jediné známky zkažení . odnes jsem ho tedy k nám na tehdejší squat kde jsme postupně všechny snědly a nic nám nebylo . Dokonce jsem jedním i obdaroval kamaráda , který měl ten den asi 22 narozeniny s věnováním , že ten kečup je starší než on . Pak už tento nález překonal jen 37 let starý cukrkandl , ale ani tomu věk však nikterak nevadil a v pohodě sladil pití do až svého spotřebování . Přijel jsem na rainbow kde nebyl pramen ani řeka a voda se musela dovážet . Měl jsem ještě flašku se zbytkem vody a odložil její naplnění z dovezeného kanystru na později až mi voda dojde . Ochotní dobrovolníci z blízkého sadu nám začli týdně přivážet hromadu pomerančů ze své zahrady , na které jsme se všichni vrhli . Cpal jsem se celé dny od rána do večera pomerančema a asi až po 5tém dni kdy všichni chodily ke kanystrům pro vodu jsem si uvědomil , že jsem ještě ani nedopil svou flašku s vodou , přičemž ale chodim stále na záchod . Došlo mi , že mám stále více než dost tekutin z pomerančú , proto celé dny nepociťuji žízeň . Později jsem se dověděl , že frutariáni přijímají všecny tekutiny z ovoce a vůbec nepijí a to navíc nejen z pomernče nebo melounů ale i pohé jablko dokáže dostatečně nasytit tekutinami . Jednou jsme měli na rainbow přebytky jablek které byli potřeba sníst aby se nezkazily . Cpal jsem se od rána do večera jabkama a k tomu pro mne nově oběvenými jedlímy kytky jako Merlík a bylo mi fajn že jsem ani nic jiného nepotřeboval . Když mne pak po několika dnech pohody chtěla pozvat jedna sestra na chapati s čokoládou , proběhlo mi myslí : " fuj proč čokoládu ? " najednou jsem nedokázal pochopit , jak si někdo může dobrovolně kazit náladu nějakou nechutnou čokoládou , když může mít několikanásobně větší pohodu a uvědomil si , že zcela přirozeně jsem se bez jakéhokoliv ůsilí vlastně vymanil za závislosti na cukru a nadále si raději užíval blažené pohody dosažené Merlíkem s jabkama , oslavujíc zázrak osvobození volnou přírodou . Cítil jsem se navíc po tolik dní tak svobodně i bezpečně , že zlo na světě již neexistuje , do doby než jsem to opět okusil sníst něco vařeného z těsta a v tu chvíli začali přicházet myšlenky typu : no jo , ale vždyť se tady celou dobu říká , jak se tady krade , nemůžu nechávat celé dny stan tak opuštěný , potřebuji se tam kouknout , musím jej zabzpečit ... bylo náhle cítit , jak se nebezpečí blíží , a že je třeba aktivně se mu bránit ... do té doby bylo cítit , že se nemůže nic stát a i když si tam u mne kamarádka uložila asi na dva týdny drahou elektroniku , vše bylo v pořádku , ale jen jsem vypad ze své rovnováhy nastala panika přitahující všechno zlé a nebezpečí bylo na cestě . Stále dokola docházím k tomu , jak mocná je karma , protože se nám vše vrací a vše co prožíváme jsou jen naše vlastní činy a že se vlastně není čeho bát , protože se nám nemůže stát nic jiného než děláme my sami . Stačí se jen hlídat " neublížit " ( člověku , zvířeti , přírodě ) a taky jak je univerzálně platné : " odpust a bude ti odpuštěno " a " pravda tě osvobodí " . Když jsem šel žít “ ven “ záměr byl jasný : rozhodnutí “neudělat ekostopu “ z důvodu dosažení “ čisté karmy “ ( neublížit člověku , zvířeti ani přírodě ) takže ani používání peněz , rozdělávání ohně , nepodpořit výrobu , cestování , balení věcí a jídla ani ničeho co zatěžuje planetu , matku přírodu a okolní prostředí . Prvním rokem jsem se tedy bavil jen “ kontěním “ . Někdo by mohl člověka za vybírání popelnic odsoudit , ale nevím zda-li není takové plýtvání jídlem a věcmi , když jinde se umírá hlady více odsouzeníhodné . A navíc lidé začnou často přehodnocovat , když vidí jak drahá elektronika se například v bohatších částech evropy vyhazuje … Na funkční foťáky i s nabitou baterií a paměťovou kartou jsem byl zvyklí již v přímořských letoviscích – což se do čech postupně také dostává - mám z toho pocit , že někteří turisté si koupí foťák jen na dovolenou a po nahrání fotek do počítače ho vyhodí a stejně se chovaj například k drahým stanům , spacím pytlům a dalším věcem . Když už jsem měl potřebu si například nějakou životní etapu zaznamenat , foťák jsem používal a potom ho předal dál nebo ho zas vrátil kde ho našel . Podobně se nachází i notebooky , počítače a jiné drahé vybavení ( podotýkám , že ve směsi , proto mám dobrý pocit když ho pak po použití ještě vytřídím na např. elektronický odpad ) . Elektronika mne ale nechávala klidným . Hlavně proto , že odváděla pozornost od “ bezekostopového životního stylu “ který jsem chtěl rozvíjet a když už ne být rovnou na “ práně “ alespoň se postupně přesměrovávat na přežití z divoké přírody , jedlých plevelů a jiné vychytávky . Přiznávám bez mučení , ( snad mi to lidstvo odpustí ) nejvíc jsem ze začátku “ ujížděl “ na dívčích denících . Díky ovládání několika jazyků jsem měl možnost pokračovat v tom i jinde ve světě . Některé byli i desítky let staré . Stejně mne zajímala i psaníčka která si holky posílali pod lavicí , hlavně když v nich probírali kluky … ( bylo to jako dostat se k nejtajněji střeženým informacím strategicky z druhého břehu , navíc zcela pravdivě a bez přetvářky , jak to ani film neumožňí ) . Jednou jsem našel s kamarády sadu asi 30ti dopisů které posílal syn své matce někdy před desítkami let z vojny a protože jsme se právě přesouvali na akci , kamarádka nám je cestou předčítala . Byli očíslované i s datem tak jsme mohli sledovat jak vnímal celý průběh a dění od samého začátku . Dodnes si pamatuji vtip který ji tenkrát psal : má to jeden zub a sto prdelí , co je to ? domov důchodců . Mne na tom nejvíc překlvapilo že si snad vůbec nestěžoval že tam musí být a jako by mu snad i vadilo , kdyby ho na vojnu tenkrát nevzali . U dívčích psaníček pod lavicí bylo zase zajímavé , že jedna měla ve stejném pytli i vyhozené rozkousané tužky a další školní potřeby , což mne zaráželo protože ve špaňělsku se neděje že by byl někdo až takový “ nervák “ že by kousal tužky , jak je to běžnější jinde např. v česku protože jsou daleko klidnější a šťastnější , takže na jižanské poměry dost neobvyklé . V dopisech ji tam pak kamarádky celkem nadávali a uráželi tak to začínalo do sebe celé zapadat . Chudák to asi neměla lehké . Dnes již na dívčí deníky a psaníčka jednak nemám čas a pak už mne ani moc nepřekvapují . Jednou jsem dokonce našel i vyhozené staré ůřední listiny mezi kterými byli i papíry stovky let staré ve kterých majitel místní usedlosti , ji velmi jednoduchou španělštinou odkazoval jinému . Bylo legrační číst , jak se tenkrát lidé vyjadřovali . Nedalo mi to , zhotovil jsem k tomu dřevěné jakoby “ staré “ desky a věnoval to při svém odchodu celé jednomu němcovi který měl u pláže bar . Potom pro mne byli raritou prošlé potraviny . Brzy jsem pochopil , že např. mléčné výrobky jsou často i měsíce po datu spotřeby jedlé ( jednou jsem našel nezkažené jogurty Frutties asi tři čtvrtě roku prošlé ) maso bývá zkažené dost brzy a nekdy i dokonce před datem spotřeby ( uvěřil jsem tak jak se říká , že v obchodech přebalují staré maso do nových obalů ) vajíčka vydrží o něco déle , ale sušené a zakonzervované potraviny mají celkem neomezenou dobu spotřeby , především v závislosti na skladování , nesmí se do nich dostat slunce ani vzduch , tak když to mají lidé v lednicích či špajzech , čas se pro ně zastaví . Celkem běžně se tak dají nalézt několik let staré kopoty a zavařeniny . Zejména v jižních zemích , kde je slunce mnohonásobně silnější jsem si uvědomil jakou dokáže mít sílu . Nejen , že když svítí do limonády , stává se nepitnou , ale i plastový kelímek nebo odšťavňovač dokáže proměnit v prach . Udiveně jsem z počátku koukal , když se mi kelímek rozpadl před očima a dopadal k zemi jak sníh , nebo když jsem po ránu u cesty viděl stát ( asi po někom z večera ) svíčku a když jsem se vracel tam už ležel jen knot v louži . Rekord byla tenkrát 9 let prošlá rýže : říkal jsem si 9 let je dost , ale co se muže stát rýži ? Vypadala dobře tak ji kluci připravili , snědli jsme ji a v pohodě . Nakonec jsem našel 24 let prošlé balení 6ti kečupů . Byli od nějaké Rakouské firmy a na svůj věk vypadali k nerozeznání od nynějších , voněli i chutnali zcela normálně tak jsme je s kamarády spořádali a nic nám nebylo . Dokonce jsem jeden tenkrát věnoval kamarádovi který právě slavil 22 narozeniny s tím že tenhle kečup je ještě starší než on . Potom už mne dlouho nic nepřekvapilo , leta to byli jen např. 10 až 20 let staré kompoty , které jak říkám , pokud nepřijdou do kotaktu se sluncem a nedostane se do nich vzduch se podle mne skazit nedokážou ( nebál bych se ani 50 nebo sto let starého kompotu ) . Až před několika lety to vyhrál zatím nejstarší ůlovek 37 let prošlý cukrkandl , tedy vlastně starý protože v těch dobách se ještě na datum spotřeby nehrálo a na potravinách se uváděl jen datum výroby . Nic mu nebylo ( ani si nedovedu představit jak by se cukrkandl mohl zkazit ) takže byl k nerozeznání od současného a ani tělo rozdíl nepoznalo . Jednou jsem zas našel několik balení koření , která byla prolezlá červy . Udiveně jsem koukal a říkal si : dobře , dovedu si představit červa , který nemá k jídlu nic jiného než kari , zázvor , dokonce i pepř , ale čili ? červy v čili mne tenkrát velmi udivily . Vždyť je tak pálivé že ani do očí se po něm nesmí sahnout a oni si v něm klidně lebedili jako by nic a z vesela se cpali . Několikrát jsem našel i vyhozené ploživé nebo mrtvé štěňátka , koťátka nebo i mořské živočichy , někdy šli dokonce i zachránit . Odnesl jsem například i živé škeble z popelnice u jedné přímořské restaurace do moře ( kdyby to přeci jen nerozdýchaly , zemřou doma ) . Jindy zas potkával mumie psů a dalších zvířat přivázaných za obojek ke svodidlu u silnice ( jak asi děti už přestal bavit a nenašli lepší způsob , jak se ho zbavit , nebo ho jeho majitel už nechtěl … v některých oblastech to bylo celkem časté ) Zachránil jsem i kozu která se v horách zamotala rohama do plotu . Rád mám když najdu užitečnou věc vyhozenou pro nepatrnou závadu , která se po jednoduchém vyspravení stává opět použitelnou a dobře ještě dlouho slouží . Ve španělsku jsem nacházel tak do měsíce vyhozenou kytaru , v Čechách tak do roka . Časem jsem si vypěstoval ( kamarád tomu říká “ focus “ ) cit pro to kde co je , kam má smysl jít . V současné době ale prožívám , říkám tomu “ odvykací kůra od popelnic “ chtěl jsem se i začít modlit každé ráno : ó prosím ať dnes nesahnu do popelnice , nebo ať dnes nejím … nebo se té prány nedočkám … zima lze regulovat dechem a cukrem ( sladkým ) Někdy se lidé ptaj jak je možné že za tolik let žití z popelnic ( přes 10 let ) jsem nikdy neonemocněl , ale přijde mi logické že když neublížim člověku , zvířeti ani přírodě , nemá se mi z pohledu karmy co vrátit . Někdo má zas názor že díky svému životnímu stylu jsem již imunní a ostatní jsou proti mně jako skleníkové kytky které by mimo něj nepřežily . Někdy když mne potkávají různé křesťanské organizace nebo charity se mi snaží nabízet pomoc , že mi chtějí pomoc k práci , bytu , společenskému postavení … vysvětluji jim že ale po ničem takovém netoužím a nemám potřebu na svém životě nic měnit , rozhodně nestrádám ani netrpím . Milým překvapením bývá vykontit časopis s článkem o tom jak kontim . Zrovna věc která mi třeba vůbec nevadí kdekoliv zveřejněná je že jsem narozen v pondělí 30. ledna 18:35 v Chomutově protože se na to někdy sám z astrologického důvodu ptám , přijal jsem používat Mira ( španělsky podívej ) Ahimsa ( nenásilí ) které lépe zachycuje mou životní filozofii . Svuj životní styl jsem pojmenoval " bezekostopový " protože je mou prioritou nedělat ekologickou stopu a čemuž vlastně vše podřizuji : NEUBLÍŽIT přírodě , zvířeti a samozřejmně člověku . Vychází to z víry v Karmu , že se každému vše vrátí a nic se neděje jen tak samo bez příčiny neboť vše má svou příčinu a následek a v postatě se NIKOMU ani nemuže přihodit nic jiného , než sám nejdřív někomu , něčemu neudělal jako první a z toho pro mne pramení klid , že když budu dostatečně pozorný nikomu neublížit netřeba se tím pádem vlastně o víc už starat protože nic ani neublíží mně . Z toho důvodu mne ani nesužují obavy z jakékoliv nemoci protože všechny jsou jen vždy karmický následek za jeho předchozí počin a sužuje člověka vždy tak dlouho dokud svého jednání dostatečně nezalituje a nenapraví , což za něj nikdo jiný udělat nemůže . Lidé však často přehlížejí ubližování přírodě kterého se dopouštějí sice jemněji ale dlouhodoběji , nejsou ale už překvapeni nemocným bolestivým stářím , když se jim karma časem nastřádá . Proto nechci narušit jen lidská práva , nebo práva zvířat , ale rovnou celou přírodu ( včetně květin a hmyzu ) což sice leckomu muže připadat směšně , ale fakt že jsem celých těch 11 let neonemocněl občas lidi udivuje . Je třeba si uvědomit že i svícení , topení a ohřívání jídla či nápojů přírodě ubližuje mírněji zato ale dlouhodoběji a to už vůbec nemluvím o chemických čistících prostředcích , automobilové dopravě nebo snad dokonce létání a přitom nevidím tak těžké si to odříct uvědomit si že to k životu vlastně třeba není . Vnímám to jako jako zbytečné působení bolesti , něco jako když si paní myslí , že k životu potřebuje kožich ze zaživa stáhlých zvířátek a přitom může být stejně tak šťastná bez toho . Ale to je priorita každého a každý si přišel prožít na tento svět jinou zkušenost a bránění něčí svobodné vůli by zase jen vytvářelo zbytečné násilí protože někdo jen potřebuje k pochopení více času . Mými prohřešky proti přírodě vnímám občasné použití internetu a autostopu což dělam dočasně mnohdy z netrpělivosti , trápí mne to a hledám jak to napravit tak za to třídím odpad po druhých když mohu a uklízím lesy abych měl pocit že přírodě nic nedlužím . Přikrášlování těla ( piercing , tetování , barvení , vonění , stříhání , holení ... ) vnímám jako nadbytečné i určité podlehnutí touze pozměnit co je dáno dokonalé přirozené přírodou nebo bohem chcete-li a přsto že sam tetování z dřívějška mám , všechen piercing už jsem si vyndal neboť jsem to i začel spatřovat jako určitou nespokojenost sama se sebou a nedokázání přijetí sama sebe takový jaký jsem takže trochu takové vlastně pokrytectví a póza . Byl jsem do té doby hodně nespokojen s daným modelem který společnost vytváří protože jsem byl směřován k životu o který jsem neměl zájem a především se mne všichni snažili natlačit někam kam jsem vůbec nechtěl , ale musel jsem to období protrpět , musela to být má karma z minula . Nutili mne jíst maso , pít mlíko , vstávat do školy ... Svého rozhodnutí určitě nelituji a i když by mohl někdy připadat obtížnější , neměnil bych už jen proto že mne určitě víc baví jít nevyšlapanou cestou , oběvovat nové a ve světě peněz spatřuji hodně závisti , chamtivosti i soupeření a já preferuji svobodu a klid . Oheň bylo třeba vyčlenit po ůvaze co způsobuje : ( pálí kyslík k dýchání , broučkům domovy ve dřevě , ruší noční tmu i narušuje přirozenou teplotu ) ... zkrátka ekologická stopa a narušení přírodního řádu až až .Bylo dobrodružství začít žít bez něj , horší bylo , že mne ho bavilo rozdělávat protože jsem to vždy uměl fakt na jedničku . Dnes je to ale větší klid a svoboda bez něj a i mi to příjde příliš pohodlné se o něj opírat . Jak říkám : neznám jediného živočicha v přírodě , který by ke svému přežití potřeboval dělat oheň a pak člověk který se považuje za pána tvorstva , ohání se svou vyspělostí to nedokáže ? Podívejme se na Tummo kdy mniši při minus 60ti stupňů vyvolají dechem teplo k zahřátí . To sjou z mého pohledu vlastnosti které díky používání ohni člověk zapomíná a v něm zakrňují : v noci si rozsvítí , v zimě zatopí a na duchovní ůrovni takto život prospí . Nerozvíjí se duchovně ale hmotně , začne hromadit majetek a být na něm závislý . Prožije tak sladký život ale hořkou smrt . Vlastně jediné co bych byl ochoten studovat byla smrt , Toužil jsem poznat co je za tímto životem a světem , být v kontaktu se smrtí , poznat tak pravdu o tomto světě , ale nic takového nebylo tak mne otec přihlásil na klempíře , že mám rád vejšky , tak na střechách domů se mi bude líbit . Dva a půl roku jsem se chodil učit něco co mne nezajímalo a přitom ani na jednu střechu jsem se nepodíval . Každý půl rok přišla krize že tak už dál nezvládnu žít , že už to nevydržím tam chodit ale máma mne vždy uchlácholila , že to přejde ať to vydržím . Pokaždé se ale krize dostavila o to silnější a v 16ti kdy jsem okusil LSD a prožil svou smrt jsem cítil , že už jsem free ! Už mne nic neudrží v pokračování dělání něčeho co nechci a přestal jsem tam chodit máma nemáma . Nevěděl jsem co přesně chci dělat ale bylo jisté že už nemám dál sílu dělat co mne nebaví a už to prostě nezvládnu v tom pokračovat . Přibližně 10 let jsem pak četl astrologické , new age , esoterické a spirituální knížky z knihovny , kde došlo jistě k důležitým momentům . K významnému které mne nasměrovali určitě patří , když jsem se dověděl o příchodu " věku vodnáře " který nastává a proto se píseň AQUARIUS stala mou hymnou . Přečet jsem všechny české vydání Tibetské knihy mrtvých , všechny tři díly Moodyho život po životě , i vše dostupné o halicinogenech , šel se stanem do lesa na dva měsíce číst buddhisticou Dhammapadam a na závěr mne ještě víc oslovila Egyptská kniha mrtvých . Ve španělsku jsem se zabydlel v jeskyní vysoko ve skále kde jsem užíval samoty , meditace , svobody : jen já obloha a ptáci ale po třech týdnech jsem měl takový deficit sociálního kontaktu že jsem odjel stopem na silvestra do paříže na Avenue Des Camps Elysees . V roce 1999 jsem okusil první Teknival ( Free tekno party ) a Rainbow Gathering , dva světy ve kterých jsem nalézal dost svobody a mohl se v klidu a nerušeně zapojit . LSD už jsem tenkrát dávno nepoužíval ani jiné drogy protže jsem je měl už prozkoumané a viděl že už nic dalšího nepřináší protože to bylo už jen stereotypní opakování stejných zážitků , vyčlenil jsem je tedy ze svého života jako nadbytečné . Byl jsem sice asi jediný mezi temi tisíci lidmi na teknu střízlivý , ale nikdo mne neomezoval a já pro ně mněl pochopení - i já to kdysi potřeboval zažít . V několikadenním tanci uprostřed polí pod širým nebem jsem spatřoval nasycující jinak nedostupnou spiritualitu . Postupně jsem ale hlasitou hudbu z reprobeden začel zas vyčleňovat jako nadbytečnou , ale protože rytmus jsem měl stále rád , začel jsem hrát na djembe . Tekno mi postupně začlo připadat ohlušující a s přikloněním se více k rainbow jsem začel zpívat a hrát mantry a jiné spirituální duši povznášející písně . V tom nacházím své současné nasycení . Mým snem je být jednou v ještě větší harmonii se sebou a okolím , že i jídlo vyčlením jako " nadbytečné " a přejdu po vzoru pana Monforta a Jasmuheen na pránu . Nechci to ale uspěchat , protože všechno má svůj čas tak to odmítám lámat přez koleno abych tak nenatropil více škody než užitku . Rád bych ale prozatim našel více lidí ochotných žít " bezekostopový životní styl " jako já , podobně smýšlejících a založených v souladu s přírodou a její minimálním narušením , respektovat ji v její panenské podobě jak je to jen možné , žít spolu v harmonii a jednotě aby každý dělal co má rád , co ho baví co je mu dáno a měl možnost žít přítomným okamžikem . Podobnou atmosféru znám z rainbow kde jsem si ověřil že 5000 lidí mi přijde akorát , ale abych nebyl neskromný i za pár kamarádů bych byl rád . S kamarády v jižních čechách jsme založili ekovesnici což je jistě dobrá varianta , mně se ale příliš nelíbí , pozemek pronajmout nebo koupit . Podle mne by to mělo být v zájmu vlády vyčlenit prostor pro bytosti chtějící žít volně a ekologicky v nenarušené přírodě , smět přijímat přírodu takovou jaká je bez pozměňování , starat se o matku zemi a ctít ji bez nějakých byrokratických omezení . Vrátil bych vládě dokumenty , přestal existovat jako číslo v matrice a stal se součástí fauny dané lokality podobné indiánským rezervacím ve kterých mají původní obyvatelé povolené se volně pohybovat a žít dle svých tradic a přesvědčení v ůctě k matce zemi . Přijde mi fér že kdo chce žít ve městě v systému hnát se za penězi , užívat ůřady policii zdravotnictví školy auta domy silnice na to má právo a kdo nechce , měl by mít také právo zvolit si svobodu . Žiju zdravě abych nebyl nemocný a když mam nějaký problém se sebou řeším si ho sám abych pochopil v čem dělám chybu . Proto odmítám pomoc " zvenku " od nějakých zdravotníků a také nevím za co bych měl komu platit jakési zdravotní pojištění a nevím komu bych měl co dlužit , pokud od nikoho nic nevezmu . Zdravotní pojištění a spoléhání na pomoc odkudsi zvenku vidím jako demotivující být zdravý . Jsem jediný kdo má zodpovědnost za své zdraví tak nerozumím k čemu je potřeba někoho dalšího . Na školství se mi nelíbí že děti ( ty nejčistší bytosti ) oddaluje od přítomného okamžiku . Venku je krásně svítí sluníčko , ptáci zpívají a ony musí sedět v lavicích ( dnes dokonce i za počítačem ) a učit se kdy byla jaká válka a jak se počítá jaký příklad , snaha z čisté zářivé bytosti vyrobit šedivou chodící encyklopedii umějící si spočítat kolik za co dostane zaplaceno . Dnešní montesory waldorfské a lesní školy jsou samozřejmě lepší , ale potřebovali něco takového někdy indiáni nebo přírodní národy ? Pokud o něco dítě projeví zájem pak mu to neodpírat , ale když ho něco nezajímá má se mu to nutit ? Nevím kolik proent toho co se dítě ve škole " učí " bude pak v životě skutečně potřebovat . Děti se tak učí být odděleny samy od sebe , přestat si rozumět , naslouchat vnitřnímu hlasu , strádat a být nemocné . Oni však nejlíp ví co se potřebují naučit , co prožít aby byly vzdělané a jaký druh prožitku je udrží zdravý a nebudeme-li jim bránit , sami si o to řeknou . Jenže rodiče kteří neumějí naslouchat sami sobě se to holt učí na svých dětech . Měl jsem již v předškolním věku velkou touhu naučit se všechna ta písmena abych si moh přečíst co se to všude píše , otec mne ale odmít že mam počkat až budu chodit do školy že mne to tam všechno naučí . To že rodiče potřebují " vychovávat , vzdělávat a jakkoliv pozměňovat dokonalé dítě jen dokazuje že ho nedokážou přijmout jaké je , ale není divu vždyť v první řadě nedokáží přijmout ani sami sebe . Podle mne kdyby byli lidé dostatečně vyspělí a uvědomělí mohli by bez problému přežít z divoké přírody a nebylo by potřeba zemědělství - práce . Pokud je člověk v harmonii nešpiní se neni cítit ani nepotřebuje tak častou hygienu , alespoň ne tolik , vlastně bych řekl že souvisí stupeň vyspělého vědomí se stupněm nečistoty které tělo - člověk vyprodukuje která je potřeba čistit . Ani cestovat tak často rychle a daleko není potřeba jak se dnes dělá . člověku stačí vlastní nohy kam si dojde proto mu je příroda nadělila , ostatní schledávám nadbytečným . A to co lidé běžně nazývají vyspělá společnost se týká sice její hmotné stránky ale o to víc je zaostalá duchovně - spirituálně když nedokáže přežít bez těchto výdobytků a radovat se z čisté přirozenosti bytí . Vidím to jako přesypávání hromady písku z duchovní na hmotnou . Lidé se radují jak je jejich hromada hmotné roviny už velká kolik už mají majetku jaké technické vyspělosti se už lidstvo dobralo a potom pláčou když někdo zemře protože ta duchovní je tak malá . Osobně dočasně a minimálně vužívám výdobytky moderní doby než se více osvobodím do stavu vyššího vědomí k jejich opuštění a však i to má svou cenu a musí se za to zaplatit , tak to dělám minimálně jak jen to jde aby ůčet byl snesitelný . Jak vypadá můj den se velmi rúzní , je to dáno jak ročním obdobím tak i místem kde se právě nacházím například někde sam v lese nebo na rainbow mezi lidmi , tak i tím , co právě tvořím a můžu být i někde na cestě . Většinou se dopoledne probouzim a začnu zvažovat co se tak za ten den dá stihnout což je třeba si někdy rozplánovat protože jsou věci které se dají dělat jen před setměním a těmi je třeba začít
obzvláště v zimě kdy je jen osm hodin denního světla . Nutno přiznat že v zimě vše zabere víc času protože jde vše ztuha . ( Zima léčí a učí o energiích v těle , dechu , kolik čeho jíst a pít , kdy a v jakých intervalech a celkově učí disciplíně ) Často si například nejprve poklidim věci po včerejšku aby byly v noci po tmě dobře po hmatu k nalezení a dali se používat , přitom si někdy za denního světla poprvé podrobně prohlédnu věci které jsem si v noci z konťáků přines a rozhodnu jestli si je nechám k používání , někomu dám kdo by je mohl potřebovat , nebo si je připravím k odnosu do tříděného odpadu až někam půjdu . Posbírám oblečení které jsem nechal přez noc větrat na čerstvém vzuchu a třeba si přehraju novou písničku na kytaru jestli mi tam sedí akordy a vychází rytmus , často si ji i ozdobně rozepíšu a vyvěsím abych si snadněji zapamatoval text nebo tvořím z vykontěných fixek a pastelek nějaký nástěnný nápis. Pak jdu třeba probrat jídlo které je už třeba vyhodit , tak si ho také připravím až půjdu abych ho cestou lesem rozházel ptáčkům a ostatním . Nějaké jídlo si i připravím s sebou na odpoledne nebo spíš večer až budu dostávat hlad protože dopoledne nemívám potřebu jíst . Rozjím se obvykle až navečer a den většinou končí tím že už jsem přejeden a potřebuji spát . Beztak na jídlo během dne nemívám ani pomyšlení jak jsem pohlcen dannou činností . I když usiluji žít míň z odpadu a více z divoké přírody a celkově tak přesunout svoji orientaci a jednou zcela opustit obživu z odpadu , jde to pomaleji než bych si představoval . Pak hodně záleží s kým mám co domluvené čemuž se většinou vše podřizuje ať už jdeme s kamarády zpívat , hrát , žonglovat nebo bubunovat a někdy je i zajímavá přírodovědná přednáška na blízké univerzitě . Cestou když mi vyjde čas vysbírávám odpadky v lese a pak je roztříďuji do tříděného odpadu . Na rainbow se zas jdu přivítat s novými bratry a sestry , projít po okolí , vylezu na nejvyšší kopec , naučím novou píseň nebo naopak někoho učím jemu neznámé nebo se třeba připojím k workshopu jedlých divokých kytek . Workshopů je na rainbow vždycky nepřeberné množství tak musím vždy pro jeden nejatraktivnější spoustu dalších oželet protože se jich děje spoustu naráz . Vždy se nabízí možnost jít pomoc do kuchyně kde se dá navíc i seznámit s novými členy duhové rodiny a často tam bývá poptávka po muzikantech tak je li si kde půjčit kytaru nebo buben jdu tam rád k přípravě pokrmú zahrát . Z popelnic určitě nepohrdnu ovocem ( banány mívají vždy přednost ) na zeleninu moc nejsem , raději pečivo jogurty a sýry . Maso mužu jen některé druhy a v omezené míře . Nedělá mi problém se ho zříct ůplně , jen mi přijde zbytečné se tím zabývat když už je zbavené karmy v odpadu . Zpravidla jde o ryby a některé druhy salámů . Z tlustého masa nebo i samotného mléka mi bylo odjakživa špatně . Mým cílem je stejně jednou skončit s jídlem a zůstat na práně , tak mi přijde ztráta času se nějakým dočasným jídlem tolik zabývat . Nejbližší je mi pozvolný přechod na pránu kdy člověk přestává potřebovat jíst a jí už třeba jen tři dny v týdnu , pak pár dnů v měsíci a nakonec zjistí že už se třeba celý měsíc nenajed . Vyhozenými Bonbóny lízátky a marmeládami sladím pití , jinak piju nejraději vodu s citrónem dle svého odměru jeden citrón na litr vody . Chodívám se teké projít klidným nočním lesem u čehož často zapomínám na čas a najednou se z toho stane 20ti kilometrová procházka okolím .Pozoruju hvězdnou oblohu i noční ptáky . Při východu Oriona vím , že se blíží zima , Štír zase přináší jaro . Padající hvězdy jsou odpovědí na otázku . Odměnou mi bývá že když už jsem v noci unaven a nejsou mraky usínám s hvězdy a měsícem a jsem-li na kopci mám k tomu i nádherný východ slunce . Mužu přiznat , že nadmíru miluji svobodu který tento životní styl přináší . Jeho ůskalími jsou , že se někdy v zimě cítím trochu sám . Přál bych si aby už bylo více lidí takto smířených s noční tmou a zimní zimou abych mohl mít v přirozených přírodních podmínkách více přátel . Pro nedostatek sociálního kontaktu tak bývám nucen jít do měst do mezi lidi . Někdy chodím v centru s nápisem Free Hugs a objímám se s lidmi z čehož se pokaždé vyvine velká zábava .
Věk vodnáře je věk lásky světla a lidskosti kdy lidé budou žít v míru a sdílet své duchovní hodnoty , začnou hledat pravdu porozumění a osvobození , žít ve větším souladu se sebou i se svým okolím a přírodou . Zkončí věk ryb ( mimo jiné i doba podvodu ) lidé budou hledat harmoničtější a plnohodnotnější životní styl . Věk vodnáře však potrvá dva tisíce let a teprve začíná proto je toho hodně co je ještě třeba vykonat jako celek i každý sám za sebe : prohlédnout své předsudky a sebeklamy , odhodit přežité společenské normy a zkostnatělé dnes již nic nepřinášející myšlení a nabývat vyššího vědomí a spojovat se v jednotě .
Až bude měsíc v sedmém domě
a jupiter se spojí s marsem
potom mír zavládne na planetách
a láska bude řídit hvězdy
to je ůsvit věku vodnáře
harmonie a porozumění
sympatie a hojná důvěra
už žádné lži nebo posměch
zlaté živoucí sny a vize
odhalení křišťálové mystiky
a pravda osvobození mysli .
Věk Vodnáře : Naše Země se kromě otáčení kolem své osy také ještě svou vlastní osou točí a to sice v opačném směru , ale stejným zvěrokruhem , jako z našeho pohledu slunce a proto se střídají jednotlivá znamení pozpátku . Zemská osa tak projde celým zvěrokruhem za 25.860 let přičemž v každém znamení zůstane přibližně 2.155 let . Předěl mezi jednotlivými znameními pochopitelně provází i proměnu energií celé planety chrakteristickou vlastnostem daných znamení a jelikož je tedy posun opačným směrem , po věku ryb který nyní opouštíme nenastává věk berana ale " VĚK VODNAŘE " . Tato proměna bývá pochopitelně pozvolná a pomalá , neboť nastává přece období delší než 2000 let , proto bývá více pozorovatelná z dlouhodobějšího pohledu a my zrozeni do tohoto přelomu máme příležitost sledovat změny probíhající v důsledku výměny těchto dvou energetických vlivů mezi věkem ryb a věkem vodnáře a být tak nejen přímímy svědky ale dokonce se i ůčastnit této zásadní proměny ! Celý průběh nám tak usnadní uvědomíme-li si kdo je vlastně onen " Vodnář " zač a jaké jsou jeho charakteristické vlastnosti : Vodnář je především znamení volnosti , pravdy , lásky i změn , revolucí a svobody vykoupené prožitím , prohlédnutím a odhozením přežitých společenských omezení , předsudků , zkostnatělých konvenčních pravidel a spoutávajících svazujících a věznících strachů všeho druhu . Vodnář jsou už jen čistá nebesa všeobjímající lásky a porozumění povzneseny nad pozemským plahočením ztrápených duší uvězněných ve vlastním sebeklamu a protože pochopitelně nechce být sám , touží se o tyto výšiny dělit a tak umožňuje i ostatním vymanit se ze zarytých vzorců aby mohli spolu plout na vlnách lásky nekonečnou oblohou , sdílet harmonii a jednotu se vším živým na zemi i ve vesmíru . Věk vodnáře představuje duchovní vzestup pro celé lidstvo a porozumění , přátelství , rovnost mezi všemi lidmi . Nastává bourání konvencí a doba svobody skrze nalezení pravdy jednotné pro všechny která i jednotlivá náboženství nazávěr sblíží a každý člověk bude určovat budoucnost svým přítomným jednáním . Strach a ničení budou nahrazeny tolerancí a porozuměním a evoluce vědomí přinese nový způsob vnímání kdy si každý bude vědom svého vlivu na planetu , zkoncuje s bezohledným chováním a nesmyslným plýtváním , lidstvo se synchronizuje a spojí tak s rytmy přírody . Proto ůsilí všech změn které v současnosti probíhají je transformace myšlení , změnit veškeré systémy založené na strachu a udělat místo pro nové bytí . Nové časy univerzální harmonie musí být založeny na hluboké ůctě k sobě a na poznání že vše existující je součástí nás samých neboť vše je v jednotě . Průvodce změn uvádí do pohybu současnou rovnováhu aby se přežité struktury transformovali v evoluci kolektivního vědomí a synchronizaci všech bytostí ke změně a rozbití svých omezení . Naše probuzené vědomí přináší vyšší duchovní poznání a plné duchovní probuzení . Jeden z prvních kdo výrzněji představil světu příchod věku vonáře byli bezesporu Hippies v 60tých letech , jejichž odkaz se rozšířil do celé společnosti : dnes se například málo kdo pozastaví nad netradičními modními trendy párového soužití bez manželství protože proč svazovat přísnými pravidly co muže mnohem lépe fungovat svobodně ? Navíc jejich duchovní odkaz například v písních Aquarius , Let it be , Imagine či Give peace a chance nás učí o novém vodnářském vědomí . Za povšimnutí určitě stojí i jak se v 19.tem , 20.tem století rozšižuje vegetarianství či veganství a přestože na takový " módní výstřelek " jiní stále ještě nahlíží jako kdyby jste před časy usilovali o zrušení otroctví , dnes by jste se mohli dostat do problémů , kdyby jste ho veřejně schvalovali podobně jako třídní rozdělení nebo rasismus . Ve spojeném království se dokonce mezi lety 2009 a 2013 počet vegetarianských produktů zdvojnásobil . Kolik lidí již ví o teorii Gaia nebo i dětí se okonce tak již jmenuje . Rušení španělských býčích zápasů kdy stále více lidí považuje tuto tradici za týrání zvířat , dnešní ůmluva o ochraně nejen lidských práv a svobod a i vodnář Galileo Galilei si ve své době jistě užil své když začal šířit své poznání o sluneční soustavě což tehdejší myšlení pobuřovalo . Američani na rainbow vysvětlovali že pro bezdomovce mají dva výrazy : Housless a Homeless tedy bezdomec a bezdomovec . Rozdíl je , že bezdomec si svůj životní styl vybral , on jen nepotřebuje ke svému životu dům ( cítí se doma ve svém srdci ať je kdekoliv ) kdežto bezdomovec se ve své situaci ocit nedobrovolně . Osobně jsem ještě necítil potřebu bankovního konta , adresy trvalého bydliště , domu k bydlení ... nesvítit , netopit ( v zimě , noci ) je to pro mne taková " permanentní jóga " 24/7 být stále v přírodním klimatu a nechat na sebe působit jeho pulsace ( horka / zimy , tmy / světla ) tmu v noci ,,,, zvyknout si , tak to maj všechny rostliny , celá příroda a nikdo s tím kromě člověka nebojuje , nikdo boží dílo nemá potřebu po autorovi opravovat a stačí jim to tak . Není mým záměrem se vyčleňovat i když se to tak může zdát . Stále jsem součástí lidstva , jen jsem se vydal najít vlastní cestu která souvisí s mým přesvědčením " nepůsobit utrpení " . Nebylo to vždy lehké , ale dělal jsem v co věřím a to mne naplňovalo . Asi nejhorší pro mne byla vždy představa že budu dělat co se odemne očekává jen proto , že to tak na světě chodí a pasivně podřídit proto , že to dělají ostatní . Potom nechápu na co bych tady vůbec byl . Celé lidstvo vnímám jako rodinu a navidím fér aby byl někdo důležitější . Každý přichází na tento svět s nějakým posláním , se svým vlastním jedinečným přínosem , každý má co dát , co nabídout a také čemu se přiučit , protože současně si sem každý přišel zvládnout nějakou lekci , v něčem se zdokonalit , něco prožít , pochopit a uvědomit si . Duha obsahuje všechny své barvy bez rozdílu . Není také náhoda že jsme se s někým setkali , přitahla si ho naše moudrá duše z nějakého důvodu aby nám něco ukázal a současně aby i mi jemu pomohli si něco uvědomit . Buddha říká :" Každý je tvůj učitel " . Smyslem Vodnáře je osvobozovat a jednu z jeho ůloh shledávám právě v osvobození z rodinných pout ( také z přežitých konvencí , svazujících kulturních , společenských omezení a ostatních spoutávajících zkostnatělých konstrukcí myšlení ) " Žij a nech žít " . Rád bych s lidstvem sdílel své poznání : přijde mi , že by se to lidé měli dozvědět . Vytváří si zbytečně své strachy , nemoci , negativní emoce , honí se v bludném kruhu za " potěšením " které vnímám spíše jako pastí . Planeta se drancuje zbytečně ale nikdo se nezastaví aby prohlédl . Podle zprávy OSN se v Evropě a Americe 40 % vyrobeného jídla vyhodí do popelnice ( přímo ze supermarketů ) . Představme si těch zbytečně zabitých zvířat , vypěstovaných surovin ale i pokácených stromů , s tím spojené dřiny , dopravy , znečištěného ovzduší , dopadu na životního prostředí a v neposlední řadě i na naše zdraví . Kdekdo se dnes rád ohání technickou vyspělostí naší doby , ale už přehlíží duchovní pád , bez čeho všeho bychom dnes " nepřežili " , co všechno potřebujeme a hlad dále narůstá , naní vidina toho že bychom měli dost a zastavili , ba právě naopak . Z toho důvodu jsem rozepsal knihu , kterou chci představit " bezekostopový životní styl " a z čeho vychází . Nechápal jsem proč po mne někdo pořát něco chce . Copak nejde být v pohodě jen tak ? Sam se sebou , jak mne příroda stvořila , přijímat svět a přírodu takový , jaký je , nepotřebovat ho přetvářet ... Podle mého názoru není třeba dělat nic , nebo spíš čím míň toho uděláme , tím víc . Vnímám to tak , že vše je již uděláno . Není potřeba nic dělat . Vždyť je to bludný kruh , pořát se za něčím hnát , něčeho dosahovat . Nikdy nebudeme mít dost , nikdy to nekončí . Ať dosahnem jakéhokoliv technického pokroku , vždy přijdou další a budou chtít dojít ještě dál ... kdy už nám to bude stačit ? kdy už se spokojíme s tím co máme ? Nakonec ci to ani nedokážem užít , protože se hned rozeběhnem za dalším " pokrokem " a tak jen přebýháme z místa na místo . Přítomnost nám uniká . Vnímám to i ve vědě , která se mi jeví spíš trochu jako sebeklam : cokoliv se nového oběví , je zaplaceno něčím " starým " zcela přirozeným co zapomenem proto vědu vnímám trochu jako sebeklam . Dováží se k nám nejrůznější " nové " ovoce z nejvzdálenějších exotických krajů a současně s tím zapomínáme a opouštíme naše lokální ovocné odrůdykterými se tu po stovky let živilo a lidem to stačilo . Proč ? Jaký to má smysl ? Takovýto nesmyslný kolotoč přece rozumný člověk nepodpoří . Technický pokrok znamená také více domů , aut , znečištění životního prostředí , zásahu do přírody , výkonnější zbraně a bližší záhuba ... přijde mi , že jako civilizace již máme vše , dokonce víc , než potřebujem , ale nezastavíme se a jdeme dál , což mi nepřijde moudré . Myslím , že na planetě lze žít inteligentněji , i bez toho všeho " technického pokroku " . Až bude pokácen poslední strom , ulovena poslední ryba a otrávena poslední řeka poznáme , že peníze se nedaj jíst ... Proroctví indiánů kmene Cree . Na otázku Čím jsi chtěl být a co jsi chtěl jednou v životě dělat? jsem ještě neměl čas přemýšlet pro samé starosti s ůsilím čim všim být nechci a co všechno nechci dělat . Asi snad jak z tohoto kolotoče vystoupit a být sam sebou ve své přirozenosti , jak mne příroda stvořila a to mi stačí . Mohlo by se zdát , že " lenost " přivádim k dokonalosti , ale jen se odmítám zapojit v nesmyslném plýtvání . Jde mi o inteligentní rozložení energie aby se uspořila . Vidím to tak , že nemoc je něco navíc , co ve zdraví nemá místo a v tom se promítá životní styl. Je pravda že mi horoskopy vždy zvěstovali vynikající zdraví , ale jsem dost zaměstnán ůsilím jak z tohoto zběsilého kolotoče vystoupit , že na nemoci už mi čas nezbývá . Tak jestli snad nějakou i mám ani si toho nevšimnu . Především věřím v karmu : nepůsob zlo a zlo se ti nemůže vrátit , ani tedy v neduhu tělesném , což si myslím spousta lidí přehlíží když tvrdí : " takový dobrý člověk a potkalo jej to a to ... " ano na spoustu lidí , ne - li i zvířat , ale s rostlinnou říší , ani hmyzí už nepočítají , nehledě například na to , že luxus a blahobyt , který zde máme je zaplacen vykořisťováním třetího světa ... a to se někde ukáže . Proto se to musí podle mne po letech nastřádat a karmou někde projevit . Někdy jsem unavenější a potřebuji si déle odpočinout to je ale asi tak vše a snažím se to minimalizovat a pro příště tomu předejít , to je ale asi tak max kam to necham dojít .
5 let jsem žil v andaluské Granadě , rainbow komunitách , jeskyních kde se zrodilo flamenco i ve skalních převysech , na plážích , chvíli i v Madridu , Barceloně a dalších městech . Ušel podél jižního pobřeží 1000 kilometrů z Portugalska do Almérie , šel i kousek Svatojakubské pouti a občas se i zabydlel na 3.5 tisíc metru vysokém Mulhacenu odkud se pak prošel na měsíc na nejsušší místo evropy : španělskou poušť Tabernas , kde se učil soužití se štíry , scolopendry i hady a přežíval na plodech kaktusů opuncie , fíkách , granátových jablkách , nisperios , cherymoya , mangu i avokádu . Setkal se i s dobrodruhy sestavující plavidla z vyhozených věcí na ulici na kterých se pak pokouší přeplout Atlantik do Ameriky , prožil část života v největších evropských rainbow komunitách jako Beneficio - kde již přez 20 let žije mezi 200 až 500 lidí " rainbow bratrů a sester " v týpích stanech i jurtách v horách Sierra Nevady kde se v lesích každoročně narodí kolem 5ti nových dětí domácím porodem v čisté horské pířrodě , které protože vyrůstají s dětmi ostataních národností , mluví 5ti až 10 jazyky . V San Pedru , kde každý den vychází i zapadá slunce v pobřeží Cabo de Gata ,u Nerji v hippie pláži Cala Chica , na termálních pramenech v Santa Fe , v místech u Tarify i Gibraltaru odkud je již vidět 12 kilometrů vzdálená Afrika , ale i v čechách v komunitě na mlýně u Okoře v kde se domácím porodem narodilo již 12 dětí , sad v Liběchově nebo rainbow vesničce Gaia . Po více než 15 let sbírám po rainbow setkáních rainbow songy a jiné indiánské , šamanské , indické , pohanské a spirituální písně které i s akordy zaznamenávám v zpěvníku aby se mohli dále šířit a znovuožívat při významných oslavách a ceremoniích . Nebát se nezištně dávat : copak je možné , aby někdo vzal co neni jeho ? Vždyť přece v konečném důsledku každému zustane jen co je jeho . Dávat s radostí co máš a otevřeně = všemi směry a to především zlým , kteří ublížili , neboť tam je naše slabina . Dát jde dokonce i tím , že si dobrovolně nechat ublížit a poškodit což maximálně muže dopadnout odchodem na pravdu boží , kam se kdo si dané zlo nezasloužil odejít nebojí . Každý se navíc stejně za své hříchy ( ať již vědomě nebo nevědomě ) strestá sám " Neodejdete aniž by jste posledního haléře nesplatili " .
Člověk má také tendenci podle sebe soudit druhé , tak si lze často všimnout z čeho ostatní podezřívá i obviňuje , jaké má tedy tendence a ůmysly on sám , co od sebe samého očekává , co lze tedy čekat i od něj , neboť svět je jen naším zrcadlem a spatřuje - li někdo spoustu negativit a odsouzeníhodného chování , nebo naopak obdivného jednání , je jen jeho dílo , neboť v něm spatřuje sám sebe a logicky z karmického pohledu ani nikoho jiného spatřovat nelze . Takže jestli někomu něco vadí , mohou to být pouze jeho vlastní chyby zrcadlící se v druhých a stejně když někdo něco nebo někoho obdivujeshledává opět jen sám sebe . Každý je jediným strůjcem VŠEHO co se děje v jeho světě a nepomůže přenášení odpovědnosti na druhé ani je obviňovat . Každý je také jediným kdo rozhoduje , jaké téma si vybírá jeho mysl k zabývání . Vášně za tebe nikdo nevyhladí , v tom ti peníze nepomohou a odejít s nimi nelze . Cílem Věku Vodnáře je přestavba lidské bytosti . Zima vše zpomaluje , zjednodušuje , prohlubuje tím i zpevňuje a přibližuje práně , vyloženě vnímám zimu i tmu jako očistnou . Jde být permanentně v zimě , přizpůsobí - li se tomu dech i činnosti . Zima vše zpomaluje , zklidňuje , také harmonizuje a prohlubuje , takže by ani nebylo přirozené podávat stejný výkon jako například v létě . Je ti těžce ? odlehči přírodě , zvířeti , člověku . Pomohlo mi vždy na týden , několik dní nebo i měsíců o samotě v přírodě ( lese ... atd ) což vnímám i jako nejlepší životní investicí , neboť člověk se tak lépe pozná , zharmonizuje a vyladí , čímž se stane i přínosnějším pro celek . Navíc mne vždy fascinovali příběhy lidí
které někdo náhodou oběvil v lese , když třeba omylem zakop o pařez pod kterým byl komínek protože místo pod ním někdo 5 , 10 , 15 někdy dokonce i 20 let obýval a žil léta v izolaci .
Zjistil jsem , že je dost prány při dostatečném odpočinku , harmonii a klidu , čili netřeba při činnosti jíst , což je ale obtížněji dosažitelné v ruchu měst a člověk tu " zběsilost a neklid " potřebuje " uklidnit " jídlem ( které jej ovšem unaví a nakonec vyčerpá ještě víc ) . Proto vidim chybné říkat dětem , že jíst se " musí " . Pravda je , že se jí proto , že se nesprávně dýchá . Kdyby se správně dýchalo , jíst není třeba , ale kolik rodičů dnes jen nepropadá " agresivitě " když o nejedení jen slyší . Kdysi jsem po prohlídce krematoria získal názor , že život je cesta mezi vaginou a kremační pecí . Dnes bych ale spíš řek , že mezi Gájou a Pránou , protože tyto dvě věci jsou nejvíc které zde jsou . Vždy jsem nechápal z logiky kdy dítěti ostříhají vlasy aby mu pak nasadili čepicy , ostříhaj nehty , potom vemou do ruky nůž ... Proč to nenechaj jak to je ? Jako kdyby si například kočka ostříhala drápy a pak nasazovala umělé aby mohla lézt po stromech ... atd . Na planetě snad nebylo nic hloupějšího než člověk , který se ještě pyšní svou " technickou vyspělostí " .
Došel jsem k závěru , že člověk nemusí dělat nic , stačí , že zustane otevřen , protože samotným " bytím v pohodě " dává nejvíc . A že v podstatě neni ani tak ůležité co člověk dělá , ale jak ( nebo s jakým ůmyslem , s čím v srdci ) . Slyšel jsem rčení : " dej hladovému rybu a nasytíš jej na den , nauč ho chytat ryby a nasytíš ho na celý život " . Mne tam ale ještě chybí : " odnauč jej jíst a nasytíš jej na celé generace " , stejně jako bych dodal , že nauč se zvládat zimu , tmu ... atd a osvobodíš se ( od práce se dřevem , zatěžování přírody , vydělávání peněz , svícení , topení ... )
Ještě než jsem se vydal žít " bezekostopový životní styl " , měl jsem zážitek s rybí kostí : při jezení ryby jsem náhle cítil , jak polykám kost . Nic nebolelo , jen jsem nevěděl co vše se může stát , jakou neplechu může spolknutá rybí kost udělat a po neůspěšném vyndavání pinzetou , protože již byla příliš hluboko jsem se obrátil na doktora , ale když viděl jak hluboko jsem popisoval že již asi musí být , řekl , že kost se zapíchne nahoře v krku , nebo doputuje až do žaludku kde se rozloží . Uklidněn , že mi třeba nebudou kvuli kosti otevírat břicho jsem odešel a stále nato pak vzpomínal při jezení z odpadu , jakou sílu musí žaludeční šťávy mít když dokáží rozložit rybí kost . Oproti tomu , co jim teď posílám , je to uplné nic a obavy vždy po této myšlence přešly , v klidu jsem se najed čeho jsem chtěl a nikdy se nic nestalo . Dokonce i zkažené jídlo je do určitého množství v pohodě konzumovatelné . Vždy bylo jen třeba hlídat , aby jeho množství bylo proti " agresivním " žaludečním šťávám dostatečně malé , protože bylo i cítit , že čím větší hlad , tím je jejich koncentrace větší , jsou silnější a defacto nepřemožitelnější a troufnout se pak dá i na zkaženější jídlo . ( Bulimici si žaludečními šťávy dokonce při opětovném zvracení popálí krk ) Jak se tedy říká " hlad je nejlepší kuchař " jsem zjistil , jak rozdílně dokáže chutnat stejná věc o hladu a v momentě přejedení . Jednou jsem v Praze vykontil jídlo v pytlíku zavázaném uzlem se kterým jsem se do té doby ještě nesetkal ( myslim , že v tom pytli bylo i více pytlíků zavázaných stejným uzlem : jakoby aby se na jedno zatáhnutí celý rozvázal ) pomyslel jsem si : co to muže být za domácnost , když je baví zavazovat takovými uzli , ale až po letech ( více jak 10ti ) kdy jsem žil v jiné části čech a s tímto druhem uzlu jsem se hojně setkával , jsem pochopil odkud tenkrát ta rodina asi do Prahy přišla . Občas bývá vyhozeno naráz i několik kilo čokolády a to dokonce i tolik že nejde všechna unést . Jednou jsem takhle našel několik kilo čokoládových bonbonů z bonboniery , odnes je do svého tehdejšího ležení , ale nebyl dost silný na to abych se jimi přestal cpát , takže jsem do sebe od probuzení do usnutí po dobu několika dnů házel čokoládové bonbóny , až mne bolebo břicho ale jen to na chvíli přestalo už se jich tam zase pár vešlo , a stav který to navozovalo byl jako by se čokoládou dosahovalo určitého blaha , které jen se od " blaha " mírně oddálilo , už mne tam zas trochu čokolády vyneslo , až mne to permanentní blaho dovádělo k " šílenství " protže lidská bytost není na tolik " blaha " uzpůsobena ( Obvykle bývá prokládáno přestávky , prázdnotou nebo i ůtrapy ) , podobně jako orgasmus je na několik sekund ůžasný , ale po několika hodinách se stává nesnesitelným šílenstvím . Ať už jsem po dobu " čokoládových orgií " okusil cokoliv , nic nemělo v porovnání s čokoládou dost výraznou chuť a například pití limonád , které bývají obvykle tak sladké , že je ředím 1:1 vodou , chutnalo nyní , jako pití hořkého čaje . Nakonec mne asi po týdnu osvobodila německá couchsurferka která u mne spala ( také freeganka ) a shodou okolností zas právě vykontila několik kilo nějakého " slaného " potěšení , které již také nemohla ani vidět , tak jsem to spolu vyměnili a oba byli šťastni . Kontění je pro mne relax , zábava , i trocha exhibice , vzrůšo , uspokojení , dokonce i fetiš a uklidňující pocit lovu . Když jsem žil v Granadě , chodíval jsem na 3.5 tisíc metru nad mořem vysoký Mulhacen , kde byli nejkrásnější západy a východy slunce , souhvězdí i mléčná dráha . Často jsem se po několoka dnech v " oblacích " , nasycující volnosti i osvobození od všedního shonu a ruchu díval dolu na Granadu s otázkou : " Vážně se tam chceš vracet ? Co tě tam táhne ? " Nádherná výška obsahující vše mne nechtěla pustit a zdálo se až nepochopitelné se toho všeho vzdát a odejít " dolu " , se po vzoru ostatních " honit za štěstím " . Někdy jsem zůstával nahoře i týden a stále neměl dost , pil nejčistší horskou vodu tekoucí po všech stranách hory , která ještě neměla být čím znečištěna , protože nad námi byla jen nebesa , koupal jsem se v horských plesech , bavil s turisty od kterých často dostával před sestupem dolu zbytky nedojedených svačin za to , že jsem jim udělal společnou fotku . Na výstup se vydávali zajímaví dobrodruzi ze všech koutů . Někdy když se předháněli sportovní nadšenci v jak drahé obuvi a kvalitním vybavení horu vyšli , divili se jak ji mohu vyjít bos ( ... a to ještě nevěděli všechno ) . Jindy bylo zajímavé setkání se silně věřícími , kteří přijeli stopem z čech v pro mne rekordním čase a to ještě pokaždé dostávali nabídku k přespání . Jednou jsme si zas s armádníma generálama vyměňovali zkušenosti z přežití v přírodě . Pozoroval jsem vlastnosti materiálů , vliv prostředí i funkce těla ( například sebeodsmrdění , odšpinění , zvonění dechu , znehybnutí jako zvíře a splynutí s okolím - pro druhé téměř zneviditelnění ) . Ve španělsku jsem se začal učit souhvězdí i rozkryl dosavadní mýty o hvězdách ( například polárka není po setmění první hvězdou na obloze , ani nejsilnější ... ) a protože jsem pod oblohou vlastně trávil v podstatě 24 hodin denně ( déšť i mraky jsou ve španělsku vzácné , takže jsem většinou usínal s hvězdy a s nimi se i probouzel ) , naučil jsem se nakonec podle souhvězdí v noci ( i polohy slunce přez den ) rozpoznávat světové strany , roční období i kolik je přibližně hodin . Naučil jsem se také žonglovat ( točit s poikama ) hrát na djembe , šamanský buben , i rainbow písně , indiánské a mantry na kytaru . Mých 8 nejčastějších frází jsem se učil v cizích jazycích , kterých dokud bylo do 20ti uměl jsem z hlavy , ale potom se mi začli některé plést , tak jsem je začel zapisovat a dnes je ve fonetickém slovníku přez 50 jazyků . Navštěvoval jsem také setkání evropské duhové rodiny ( Rainbow Gatherings ) . Když jsme se na Rainbow se Skandinávci bavily , proč je ve skandinávii statisticky z Evropy největší procento sebevražd , řikali , že tak je tomu ale až od doby kdy přestali respektovat přírodní řád delší nocí v zimě , kratší v létě ... atd a i v temných dnech se snaží ( za pomoci umělého osvětlení ) dodržovat například 8mi hodinovou pracovní dobu a oddělili se tak od své přirozené podstaty . Kamarád který se zabývá léčitelstvím zase tvrdí , že vada zraku neexistovala do té doby , než lidé začali používat umělé osvětlení . Když jsem zpočátku potřeboval vyzkoušet , jestli je přirozené usínat se stmíváním a probouzet se svítáním , jsem přez zimu při 16ti hodinách v posteli narážel na obrovskou nudu a modlil se aby už bylo ráno , v létě se zas náhle cítil v druhé polovině dne unaven . Po roce jsem tedy výzkum " slazení s rytmem přírody " uzavřel , neb jsem již nechtěl prožívat další zimní muka v posteli a přešel na fázový spánek který mi více vyhovuje ( několikrát za den ) . Postel jsem si stavěl vždy v jižní straně kopce hlavou k severu , kterou jsem zapřel o strom , nebo nějaké vyvýšení . I proto bylo vždy snadno čitelné " hvězdné promítání " sunoucí se vždy z leva do prava . Obloha navíc poskytuje spoustu informací : když například Měsíc tvoří písmeno C - couvá , D - dorůstá a je tak jasně patrné blíží - li se ůplněk nebo nov , což je praktické i při plánování událostí . Nov slouží ke zklidnění , odpočinku , uvolnění , zahloubání do sebe a přípravě na další vzestup . O ůplňku je vhodné dělat oslavy , a jiné společenské akce , neboť energie vrcholí a žene nás ven . Ověřil jsem si to například při sledování různých setkání , kdy o novu byli lidé brzy unaveni , bez energie , s čímž souvisí i celá příroda a jasně se to projevuje například u přílivu a odlivu moře - když jsem žil ve skalách , kde bylo cestou domu třeba vždy přeskočit kameny , byli v mezifázích vlny tak vysoké , že bylo třeba celou skálu obejít .Zkoušel jsem také jak dlouho jde například nespat , nejíst , nepít , nebo co přináší dlouhé pochody v mrazu či horku a podívat se za hranice dlaších tělesných pochodů ... Kamarád Voloďa mi také vyprávěl jak přežil v Rusku , když ho v -40'C zavřeli a jeho tělo začlo samovolně cvičit jógu aniž by znal jakékoliv instrukce .Vysledoval jsem , že i délka soumraku se mění když při letním slunovratu trvá přes 2 hodiny a při zimním se setmí do 45 minut .Setkání s Demi na Rainbow : Demi : Chodila jsem na Floridě do hippie gimnázia , Mira : co si vlastně myslí běžná americká populace o hippies ? , Demi : jsou špinaví a hloupí , Mira : cože ? copak nevidí nic z ideálů míru a lásky ? , Demi : k čemu je mír a láska ? My američani chcem peníze a válka je vždy dobrý důvod je vydělat . Přes život v přítomnosti , záměrnou ( cílenou ) bezcílnost , i všeobjímající svobodu a kýžené osvobození od tužeb , vášní , i chtění bych dokázal najít ještě 4 přání : ujít camino de stantiago z čech do Santiaga , stopnout plachetnici přez oceán , přejít na pránu a nezadýchán vyjít Mulhacen ( poprvé jsem dokonce zvracel , dostal průjem a nakonec se musel půl kilometru před vrcholem vrátit ) .
Ze začátku , když jsem ještě neuměl " hledat " , jsem měl
již delší dobu potřebu něco sníst a nemoh nic najít , jsem až ke konci
dne našel v jedné igelitce v igelitovém pytlíku zabalené rohlíky . V
igelitce byl sice i další odpad včetně použitých tamponú či vložek po
studentkách , ale hlad byl větší , navíc představa mladých studentek
nebyla nepříjemná , takže jsem si rohlíky spolu s dalším jídlem , které
jsem nakonec ještě našel , odnes a před spaním se najed . Vše chutnalo i
vonělo běžně , tak jsem se po jídle nic netušíc uložil ke spánku a
spokojeně usnul . Ráno po probuzení jsem však překvapivě nemoh uvěřit ,
co to bylo celou noc za sny a nechápal , co se stalo . Spíš jsem měl
pocit , že jsem místo spaní sledoval nějaký porno kanál s nekonečnými
sexuálními scény , pořát jsem přemýšlel a nechápal , co to má znamenat ,
co se stalo , co to mohlo zpúsobit , až mi došlo , že to museli být ty
tampóny a uvědomil si , že i když je například jídlo zavřené v
neporušeném igelitu , okolní aroma prosakuje skrz . Do té doby jsem si
myslel / měl za to , že igelit " hermeticky uzavírá " a odděluje vnitřní
věc od svého okolí a pokud v něm nevznikne díra / se neprotrhne ,
okolní " pachy " nemají šanci proniknout dovnitř . Vždyť igelitem lze i
udusit , jak je nepropustný , ale umělá hmota tedy přesto neni
nepropustná jako například sklo ( či kov ) a přez vzduchotěsnou izolaci k
propuštění aroma dochází . Kdyby byla potravina v uzavřené sklenici ,
okolní pachy by na ni neměli vliv .
Potom
jsem se jednou takto opět z nedostatku najed jídla vyhozeném v
neporušeném igelitu v blízkosti použitých dětských plenek a tentokrát
již se zvědavým očekáváním , s čím se tentokrát probudím , ulehl ke
spánku a přesto že bylo jídlo opět vzduchotěsně igelitem odděleno ,
efekt se dostavil . Celou noc provázeli sny rúzné katastrofické scénáře o
konci světa a jiných formách utrpení a to takové intenzity že to
samotný spánek narušovalo a několikrát i ze " zlého snu " probudilo
Jak
mne portugalci vytrestali : uz jsem byl zvykli , ze Portugalci , byli
vzdy neiobetavejsi , neistarostlivejsi a pro cizince hledajiciho neco k
snedku , jidlu by se rozdali , proto jsem se v Portugalsku radeji
vyhybal abych byl prilis pri dumpstrovani videt a nenarusil ( si )
karmuvytvorenim prilis velke ekostopy , protoze nekdy se odmitnout nedalo , ale kdyz byl vetsi hlad , v duslednosti jsem polevil , sazej ic narychly unik , ale jak mne tenkrat ve vesnici salto s 500 obyvateli vytrestali se neda zapomenout : Hledal jsem tenkrat v popelnici spis material na stavbu pristresku , kdyz na mne z okna nekdo prisnym muznym hlasem zavolal . Myslel jsem , ze mu vadi ze se mu v odpadu hrabu a chtel mu vysvetlit , co potrebuju , ale zavolal , ze jde dolu , abych na nej pockal a sel ke vchodu . jeho vystupovani pusobilo hrozive , ale chtel jsem mu to vysvetlit a kdyz prisel dolu , pozdravil mne , predstavil se , a ze mi chce dat tasku jidla . Stale jsem odmital , ze mam ale sam dost jidla z popelnic, az mne odvedl nahoru do bytu , kde mne predstavil rodine , ktera zacala nandavat na talire a ze se mam s nimi najist . Cim vic jsem odmital , tim vic nabizeli , Nakonec jsem s nimi tedy poobedval , naces mi stale jeste chteli pridavat a stale nosili jidlo , ktere mi chteji ( chteli davat ) dat a kdyz uz jsem odmital , ze jiz vazne nemohu , zacli mi davat do tasek na potom ( a pro ostatni ) . hrali jsme na kytary , zpivali a ani odejit mne nechteli nechat , a vyzadovali , ze mne odvezou , pricemz se cestou jeste chteli stavit v restauraci , ze mne pozvou na neco dobreho . To uz jsem samou prejedenosti temer nevidel a slibovl si ze uz " nikdy " nesahnu do popelnice a nechci videt jidlo , a beztak to budu muset jit aspon na nekolik dni vylezet do lesa . odchazel jsem prejedeny jak snad nikdy sebou 3 igelitky a 2 batohy jidla , ktere si nenechali vymluvit , ze odmitam ( a jen stale opakovali , at uz te nevidime u popelnic hledat jidlo )kdyz budes mit hlad , vis kde nas najdes , zazvon a najes se s nama . Presto , ze jsme se s Carlosem potom stali kamaradi , i kdyz prisel hlad sebevetsi , tomu mistu jsem se ( uz vzdy ) obloukem vyhybal ( se vzpominkou , jake " peklo " z prejedeni tam ciha ( mne tam potkalo ) A premyslel , ze se jim vlastne ( dokonale ) povedlo uplatnit " krestanskou lasku " Neco jako "
kdo po tobe kamenem ty po nem chlebem " protoze nekoho , kdo se ti hladove hrabe v popelnici prejez ( nasyt ) tak , ze i kdyby dostal hlad sebevetsi , uz ti to vickrat neudela . A ze je to vlastne opacny efekt , nez kdyby " hledajiciho " odehnali i treba co neivetsim zlem ci nasilim ,protoze by mel spis tendenci jim zlo vratit , ale takle si jen muze rict , ze uz to nechce vickrat udelat . Cela vesnice nas tam mela stejne velice rada a davali nam najevo , jak jsou radi , ze nas tam maji . A kdyz rainboz po mesici zkoncilo , nabizeli nam opustene domy k dispozici abychom tam zustali . Orlando reditel hasicu nabizel pracovni mista pridat se k nim a vzdycky u nich mohl spat , kdo potreboval a dokonce jsem zazil , ze i majitel obchodu s telefony , pocitaci a elektronikou v nem nechaval prespat ( pro nej cizi ) lidi , kteri jiz nestihli v ten den odstopovat , primo v prodejne se zbozim . My jsme jim take naoplatku pomahali kdyz potrebovali a oni vedeli ze nas tam maji k dispozici .
Nejsem nikdo ani nebudu , ale řeknu pravdu .karmuvytvorenim prilis velke ekostopy , protoze nekdy se odmitnout nedalo , ale kdyz byl vetsi hlad , v duslednosti jsem polevil , sazej ic narychly unik , ale jak mne tenkrat ve vesnici salto s 500 obyvateli vytrestali se neda zapomenout : Hledal jsem tenkrat v popelnici spis material na stavbu pristresku , kdyz na mne z okna nekdo prisnym muznym hlasem zavolal . Myslel jsem , ze mu vadi ze se mu v odpadu hrabu a chtel mu vysvetlit , co potrebuju , ale zavolal , ze jde dolu , abych na nej pockal a sel ke vchodu . jeho vystupovani pusobilo hrozive , ale chtel jsem mu to vysvetlit a kdyz prisel dolu , pozdravil mne , predstavil se , a ze mi chce dat tasku jidla . Stale jsem odmital , ze mam ale sam dost jidla z popelnic, az mne odvedl nahoru do bytu , kde mne predstavil rodine , ktera zacala nandavat na talire a ze se mam s nimi najist . Cim vic jsem odmital , tim vic nabizeli , Nakonec jsem s nimi tedy poobedval , naces mi stale jeste chteli pridavat a stale nosili jidlo , ktere mi chteji ( chteli davat ) dat a kdyz uz jsem odmital , ze jiz vazne nemohu , zacli mi davat do tasek na potom ( a pro ostatni ) . hrali jsme na kytary , zpivali a ani odejit mne nechteli nechat , a vyzadovali , ze mne odvezou , pricemz se cestou jeste chteli stavit v restauraci , ze mne pozvou na neco dobreho . To uz jsem samou prejedenosti temer nevidel a slibovl si ze uz " nikdy " nesahnu do popelnice a nechci videt jidlo , a beztak to budu muset jit aspon na nekolik dni vylezet do lesa . odchazel jsem prejedeny jak snad nikdy sebou 3 igelitky a 2 batohy jidla , ktere si nenechali vymluvit , ze odmitam ( a jen stale opakovali , at uz te nevidime u popelnic hledat jidlo )kdyz budes mit hlad , vis kde nas najdes , zazvon a najes se s nama . Presto , ze jsme se s Carlosem potom stali kamaradi , i kdyz prisel hlad sebevetsi , tomu mistu jsem se ( uz vzdy ) obloukem vyhybal ( se vzpominkou , jake " peklo " z prejedeni tam ciha ( mne tam potkalo ) A premyslel , ze se jim vlastne ( dokonale ) povedlo uplatnit " krestanskou lasku " Neco jako "
kdo po tobe kamenem ty po nem chlebem " protoze nekoho , kdo se ti hladove hrabe v popelnici prejez ( nasyt ) tak , ze i kdyby dostal hlad sebevetsi , uz ti to vickrat neudela . A ze je to vlastne opacny efekt , nez kdyby " hledajiciho " odehnali i treba co neivetsim zlem ci nasilim ,protoze by mel spis tendenci jim zlo vratit , ale takle si jen muze rict , ze uz to nechce vickrat udelat . Cela vesnice nas tam mela stejne velice rada a davali nam najevo , jak jsou radi , ze nas tam maji . A kdyz rainboz po mesici zkoncilo , nabizeli nam opustene domy k dispozici abychom tam zustali . Orlando reditel hasicu nabizel pracovni mista pridat se k nim a vzdycky u nich mohl spat , kdo potreboval a dokonce jsem zazil , ze i majitel obchodu s telefony , pocitaci a elektronikou v nem nechaval prespat ( pro nej cizi ) lidi , kteri jiz nestihli v ten den odstopovat , primo v prodejne se zbozim . My jsme jim take naoplatku pomahali kdyz potrebovali a oni vedeli ze nas tam maji k dispozici .
Je
to jiz 12 let co jsem byl inspirovan ceskym dokumentem " Zpatky pod
dosky " o ekostope a jejim mereni a soucasne precetl v bibli abychom
byli jako ptactvo nebeske , ktere se nestara kde se vyspi , naji ,
oblekne , jen abychom byli spravedlivi a bude o nas postarano . Kdyz
jsem se do toho jeste nepohod s matkou a prisel o bydleni , rekl jsem si
proc to nezkusit . Libila se mi predstava o nic se nestrachovat , jen
se odevzdat tomu co se ma stat s duverou ze vse bude v poradku . Vzdal
jsem se tedy vsech svich veci , ke kterym jsem se stejne citil zbytecne
emocne pripoutan a bral jako zkousku jestli je dokazu opustit . Nechal
jsem si jen pas a spacak a vydal se zit " jako ptactvo nebeske " , k
tomu se jeste rozhod " neudelat ekostopu " = nezpusobit svim zivotem zlo
cloveku , zvireti ani prirode , zvedav jake to bude a co se bude dit .
Lide se svou ekostopu mohou snazit snizit , ale ja si mohu v me situaci
dovolit vzdat se ji zcela . S virou v Karmu ze " zlo nepotka toho , kdo
jej sam necini " , kdyz tedy ani prirode neublizim , musim zustat zdrav ,
protoze se mi nema co vratit . Prestal jsem pouzivat penize , ohen ,
topit , svitit , a vse co zasahuje do prirody a jiz leta pred tim se
vzdal i jakehokoliv pozmenovani mysli , takze ani alkohol , koureni ,
drogy , leky , kava , caj ...
No a fungovalo to :
Vzdy kdyz prisla potreba spat , se ( i na posledni chvili ) naslo misto
i prikryvka , jidlo , obleceni ... a cokoliv dalsiho take prislo ve
spravny cas . Rok a pul jsem takto zil v Cechach , kde mi lide rikali ze
kdyz mne tu nic nedrzi , proc nejdu do Spanelska , kde je vse snadnejsi
, ale pro mne by to tenkrat byl spis utek pred vyzvou zdolat zimu ve
zdejsim klimatu venku , ale kdyz jsem prozil mrazy -24C , v lete mi zas
prisel jako utek pred vyzvou nepremistit se k tomu jihu a tak jsem
doputoval az do Granady , kde jsem zustal 5 let a mezitim procestoval a
prochodil Spanelsko , Portugalsko i s Francii ( usel napriklad 1000 km
podel jizniho pobrezi od Portugalska do Almerie ) .
Po
5-ti horkych letech v Andalusii uz i mne zaclo zmahat horko a chtel
jsem se presunout na Sibir , ze kdyz jsem doted mel 5 roku leto , melo by se to vykompenzovat 5 ti letou zimou, ale ridici
kamionu , kteri mne vozili stopem mne vzdy odrazovali vypravenim co v
Rusku zazili a predevsim , ze pohyb tam neni volny jako v Evrope .
Rozhod jsem se tedy cestou udelat zastavku v Cechach a alespon v Praze
zjistit jak to tedy s temi vizi je , ale protoze bez pouziti penez zaclo
vypadat ziskani viza v nedohlednu , usoudil jsem , ze mozna staci zima v
Cechach . Po 5-ti zimach cekani na jaro pod deky v nocich dlouhych 16
hodin a hledani odpovedi na otazku " na co clovek na svete je a jak by
se melo spravne zit " , jsem dospel k zaveru , ze preziti v nasem
klimatu sice lze celorocne venku i bez ekostopy , penez ... atd , ale
uzitecnejsi si v to obdobi prijdu na jihu v teple a vydal jsem se tedy
nasledovat ptactvo nebeske i v jeho premistovani za priznivim klimatem .
Travim tedy zimy zpet v Granade , prez leto obevuji Skandinavii a
mezitim delam zastavku v Cechach a na Rainbow . Soucasne
premyslim , je - li vubec zdrave prospesne pro cloveka i okoli
setrvavat trvale v klimatu uzemi jako Cesko , nebo lepsi premistovat za
teplem , kocovat a putovat . ( Zivot je jako jizda na kole : pohybem se
udrzite v rovnovaze - Einstein ) . Posledni
roky jsem k hrani na kytaru , bubnovani , zonglovani ... atd pridal i
objimani a cestuji s napisy " FREE HUGS " jiz i ve vice jazycich .
Uspesne nabizim volne obejmuti v centrech mest , ale v posledni dobe
jsem se vydal takto ozivovat prostor i v mistech , kde objimani neni
jeste tolik zname a bezne . Libi se mi ,
jak se lide casto nejprve s
ostychem zarazi , v dalsich dnech kdy si jiz vice zvykaji , zacinaji pro
obejmuti chodit a nakonec se i sami pridavaji ( napisu sebou mam vzdy
vice ) , takze nas tam pak objima cela skupina . Presto, ze jsem ted na
objimaci misi v Italii ( ze ktere jdu pesky do Francie , potom stopem do
Barcelony a zpet do Granady ) uz se tesim , az se budu moc na jare opet
vratit do Cech , pokracovat v objimani , ozivovani prostoru , mezilidske sblizeni
i odbourani bloku .
Věnováno lidstvu ( Gáje , Práně , Rainbow family )
Po 7 mi letech " Bezekostopového životního stylu " sepsal statement / manifest v české i anglické verzi který rozdával , abych nemusel stále dokola vysvětlovat svou životní filozofii a po dobu 2 let jej obměňoval o číslici , kolik let již nepoužívám peníze :
Po 7 mi letech " Bezekostopového životního stylu " sepsal statement / manifest v české i anglické verzi který rozdával , abych nemusel stále dokola vysvětlovat svou životní filozofii a po dobu 2 let jej obměňoval o číslici , kolik let již nepoužívám peníze :
BEZEKOSTOPOVÝ ŽIVOTNÍ STYL
Toužim žít v komunitě s lidmi mající zájem nedělat ekostopu, násilí a nepoužívat peníze. Také neberou drogy nekouří a nepijí alkohol.
Nenechám pro sebe nikoho trpět ani přírodu, proto nedělám ekostopu, násilí a 7 let nepoužívám peníze - žiju z odpadu po druhÝch nebo z přírody, když dobrovolně dá - spadlé ovoce ze stromú. Neberu léky, drogy, nekouřim, nepiju alkohol, kávu, čaj, bylinkový čaj, nepiju ani nejím nic teplého, nedělám oheň, v zimě netopim, v noci nesvítim, protože respektuji přírodní řád dodržením delší noci v zimě, kratší v létě, světlejší o úplňku, zimy v zimě a tepla v létě.Neochlazuju ani prostředí,potravu nebo pití Cestuju pešky, žiju v přírodě.Oheň navíc pálí kyslík který je k dýchání a narušuje přírodní teplotu a světlo / tmu . Padlé suchché dřevo je domovem malých živočichú pro přírodu potřebných , navíc pomalým tlením hřeje.
V podstatě jsem proti jakémukoliv zásahu a přikašlování těla jako malování, vonění, stříhání, barvení, tetování, piercing, dready, přívěšky, náramky, ozdoby, naušnice.
Rád bych žil ve společnosti podobnÝch lidÍ, s kamarády mající se rádi a se zájmem usilující o společné soužití, schodující se na jednoduchém zdravém životním stylu nezatěžující životní prostředí, neplýtvání, nepoužívání elektřiny, aut, letadel k letání, pempers...atd, následující svou intuici a poselství kmene Hopi.
Komunitu najdu, vytvořim nebo stopnu plachetnici k přeplutí Atlantiku a založení kmene v Amazonii, protože nerozumím proč bych neměl mít právo žít v přírodním kmenu aby: 1. dítě mohlo dostat jméno, které cítíme 2.nemuselo chodit k doktorovi 3.do školy 4.být registrované 5. nemuseli se nosit doklady čipy nebo něco podobného - necítím se jako zločinec 6.mohlo se chodit nahý - zatim tam ale nejsem, protože jsem ještě nevyčerpal všechny možnosti Evropy... Chci mít právo žít svobodně nebo dostat od vlády volně přístupnou rezervaci s vlastní vládou nezávislé na státní, kde mohu žít s čistým svědomím,ve velmi těsném spojení s přírodou ctít matku zem, žít skromně, nevlastnit majetek a být chráněn jako přírodní kmen. Evropa mne nutí k odchodu neochotou přijetí mého "neobvyklého" životního stylu, neboť legálně neumožňuje nedělat ekostopu a nezatěžovat životní prostředí. Samozřejmě také ještě plně neovládám tummo a breatharianství, ani neočekávám, že pro komunitu potkám lidi, kteří již ano, ale chci ukázat směr, kterým hodlám jít, aby se spřízněné duše, mohli přidávat, jsem ochoten dělat prozatim kompromisy, když ti lidé za to budou stát.
Představuji si společenství 5.000 obyvatel, nehledám ale zemědělství-pěstovaní, jen plody z divoké přírody nebo dočasně odpadu či prány, protože realisticky nebudu běhat s motyčkou po zahradě, když okolní popelnice přetékají jídlem. Při eliminování své ekostopy mám špatné svědomí z občasného použití internetu a autostopu, když nebyl čas a hledám , jak to napravit.
pravda, odhalení pravdy, láska, čístě přírodní,divoká příroda , nulová ekostopa za prvé, gaja, hlubinná ekologie, freeganismus, kontení, kmen, diy, vzájemný souhlas, bratrství, čestné jednání, soběstačnost, nezávislost, porozumění, poctivost, čisté svědomí, lidská práva, léčení, prána, breatharianství,džinismus , tummo,vipassana, intuice, soulad, odpuštění
DIY vychytávky k sestavení komunity :
prádlo netřeba prát v prášku, stačí ve vodě z popela, nebo ho na 14 dní zavěsit na čerstvý vzduch, vítr a déšt, hodit na čas do řeky nebo do moře, aby se vypralo samo
cestovat pěšky nebo stopem plachetnicí přes oceán
bydlet v přírodě, přírodou vytvořených přístřešcích - jeskyních, skalních převysech, týpích nebo v opuštených budovách.
koupat a mýt v potůčku, být dostatečně pozorný, jít do sebe neboť správně-li myslíš pohyby tvého těla jsou harmonické, nepotíš se, nejsi cítit ani špinav, nepotřebuješ koupel a citíš se čist dobrýmí úmysly a skutky
domací porod
bezplenková metoda
umět připravit jídlo z divoké přírody, divokých bylin, plodů , zahrádky nebo odpadu
po druhých nebo se stát breatharianem a přeladit na pránu jako Jasmuheen a Henri Monfort
v zimě netopit ale využít ji k introspekci, uvnitřnění, zklidnění, většímu odpočinku a spánku, k dovednosti tummo: zahřát se vyvoláním vnitřního ohně dechem, posílit teplo svého srdce dobrými skutky a myšlenky nebo migrovat za teplem
tmu v noci také využít k introspekci, zvnitřnění a zklidnění, v noci nesvítit a učit se trpělivosti čekáním na denní světlo
oblečení a boty vyrobit z divokou přírodou poskytovaného materiálu, odpadu
po druhých, nebo chodit v přírodě bos a nah
léčit půstem, hladem, klidem, časem a introspektivním hledáním příčiny nemoci - pravda tě osvobodí, víra tvá tě uzdraví,být rozhodnut zemřít
učit se samoopravení zubů zubní reminalizací
záchod v lese, louce, daleko v poli, utřít suchou travou, spadlým listím, naučit vylučovat tuhou stolici nepotřebující utřít či přestat jíst
pÍt vodu z pramínků, potůčků - vybírat čistší, zároveň se vyladit na špinavější
učit se tomu co ti intuitivně přijde zajímavé
setrvat občas v samotě, občas s lidmi - je stejně tak důležitá samota jako společenský kontakt
je všeobecně prospěšné s každým v dobrém vyjít a vyhnout se v chování konfliktům a negativním vlastnostem, být vlídnější, přívětivější a mluvit pravdu - s poctivostí nejdál dojdeš, také nebýt zatížen drogami, alkoholem ani stimulanty jako káva a čaj
vůně pravdy předčí všechny vůně
krása pravdy předčí všechny krásy
ochrana pravdy předčí všechny ochrany
síla pravdy předčí všechny síly
sláva pravdy předčí všechny slávy
přispějete také s nějakými vychytávkami ?
NO FOOTPRINT LIFESTYLE
I desire to live in a community with people who are interested to dont do it ecological footprint at all,violence and dont using money.Also dont take drugs,smoke or drink alcohol.
I dont leave nobody suffer for me not even nature therefore I want to eliminate my ecological footprint,dont want violence and for seven years dont use money - live only from the waste of others or from the nature when she voluntarily gives - dropped fruit from the tree.Idont use madicaments,drugs,smoke,drink alcohol,coffee,tea,herbal tea,dont drink or eat anything warm,dont do it fire,heat up in winter,light at night,because I respect the nature order by keeping the longer night at winter,shorter in summer,light at fulmoon,coldness at winter and warmness at summer. Also dont cooling environment , food or drink . I travel by foot and live in nature.Fire burns oxygen which is for breathing and disturb the natural temperature and light / darkness . Deadfall wood also serve as the home of small animals needed for the forest , in addition the slow decay heats .
Basically I am against any encroachment and prettification of body as a make up,perfuming,cutting,colouring,tattooing,piercing,dreads,pendants,wristlets,embellishment,earring.
I would like to live in society of similar people,friends who like each others and with interest strike to live together,agree with simple healthy lifestyle not contaminate the environment,waste it,use it electricity,cars,aircrafts to fly,diapers...etc,follow own intuition and the message of Hopi tribe.The community I intend find,create or hitchhike sailing ship across the Atlantic for give rise to the tribe in the Amazon because I dont understand why I should not have the right to live in a natural tribe that 1. child could get the name we feel 2. not have go to the doctor 3. to school 4. be registrated 5. did not have to carry documents,chip or something similar - I dont feel like a criminal 6. can be naked.Till now I am not there because I dont go yet throught all of the possibilities of Europe.
I want have the right to be free or get from the government freely accesible reservation with own government independent of the state where I can live with clear conscience,in very close connection with nature , honour the mother earth,live modestly,dont own property and be protected as a nature tribe.Europe force me to leave by unwillingness to accept my " unconventional " lifestyle because not to allowed lawfully to dont do it ecological footprint and dont contaminate the environment.Of course I also fully dont know tummo and breatharianism nor unexpect that for the community find people who already yes,but I would like to show the direction which I intend to go that kindred spirits can join,so I am willing to make it provisionally compromises if the people will cost for this.
I imagine community of 5.000 people but I dont looking for agriculture or growing - only fruits of the wild nature or temporary from the waste of others or prana because in realistic I dont will work with hoe at the garden when surrounding garbage bins overflow by food.With eliminate my ecological footprint I have bad conscience from occasionally using internet and hitchhiking when was not time and looking for how to fix it.
truth,revelation of truth,love,pure nature,wild nature,zero footprint first,gaia,deep ecology,freeganism,dumpster diving,tribe,diy,consensus,brotherhood,fair play,self-sufficiency,independence,understanding,honesty,clear conscience,human rights,healing,prana,breatharianism,jainism,tummo,vipassana,intuition,harmony,forgiveness
Diy improvements to assemble community
. there is no need to wash in washing powder,is sufice in water from the ashes or clothes hang in air,wind and rain or put in river or sea and it will wash itself
. travel by foot or hitchhike sailing ship across the oceans
. live in the nature,shelters create by nature - caves,tipi or abandoned bildings
. wash your self in the stream or river,be enough attentive to go into your self,when think rightly,movement of the body is harmonic,dont stink,are not dirty and feel clean by good intentions and deeds
home birth
. no diapers method
. ability to prepare food from wild nature -fruits,wild plants,garden or waste of others or began to breatharian and retune in prana as Jasmuheen and Henri Monfort
.no heat up in winter but use for introspection,inwards,calming,bigger relaxation and sleeping,to skill Tummo : warming your self by raise inner fire by breath,make it stronger warm of your heart by good deeds and thoughts or migrate to warm place
. the dark at night also use for introspection,inwards and calming,dont shine light at night but learn patience by waiting for daylight
. clothes and shoes make it from wild nature provide material,waste of others or be naked and barefooted in nature
. heal by fasting,hunger,calm,time and introspective searching own faults and reason of the ilness - truth will set you free,also be decide to die
. learn itself reparation teeth by dental reminalisation
. toilet in forest,meadow,far in the field,wipe by dry grass,dropped leaves or learn to excrete solid shit unecessary wipe or stop eat
. drink water from river,stream - choose more clean,simultaneously train your self to more poluted
. learn what is intuitively coming interesting to you
. at times stay alone, sometimes with people - is the same important solitude as a society
. in general is beneficial in good get on with everyone,avoid conflicts and negative quality in behaviour,be kind,affable,telling truth - honesty is the best policy.Also dont be weighted by drugs,alcohol or stimulants as a coffee or tea
smell of the truth will outdoid all of the smells
beauty of the truth will outdoid all of the beauties
protection of the truth will outdoid all of the protectiones
power of the truth will outdoid all of the forces
fame of the truth will outdoid all of the fames
Do you contribute also with some improvements ?
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/416235100161006-jak-najit-nulu/
Kontaktujte mne v případě
zájmu o reportáž , rozhovor , nebo nějakých otazek ohledně "
bezekostopového životního stylu " , freeganismu , dumpster divingu ,
přežití , jednotě s přírodou , životem " venku " , trvanlivosti
potravin a datem spotreby ...etc . Jelikož jsem proti " majetku " ,
nic nevlastním , ale o zkušenosti , které mám se dělím , nebo jsou zde
zveřejněné informace k dispozici k použití .
Nepoužívání peněz : Po tom ,
co jsem shledal používání peněz " ekostopu tvořící " už jen proto ,
že z každé transakce má " vláda " daně takže bych tím ekostopu
podporoval , protože minimálně k čemu je použije už ekostopu vytváří a klidně i
další negativní věci se kterými nemusim souhlasit a kdyby se třeba rozhodla
vést například válku proti jiné zemi či jinou aktivitu se kterou bych
nesouhlasil , nesl bych na tom podíl viny , protože bych ji na to " svími
" daněmi dal peníze a měl bych to na svědomí , nehledě na to , že co bych
jimi zaplatil by bylo většinou vyrobeno , baleno , přepravováno ... a tomu
všemu bych přispěl já sám . Navíc už sám majetek a bohatství vnímám jako hřích
a duchovní pád sám o sobě : " Spíše projde velbloud uchem jehly než bohatý
do božího království " . Z počátku jsem byl striktně rozhodnut peněz se
nedotknout a i když jsem někdy nevěděl je - li to v některých situacích
přežitelné , neustoupil jsem . ( protože potom by to celé ztratilo smysl ) a
tak když jsem například našel v popelnici 10 euro, nechal jsem je tam a vnímal
to jako zkoušku jestli podlehnu a nakonec stejně vždy přišlo vše co bych si za
ně mohl koupit a ještě v mnohem větším měřítku . ( Stačilo jen vytrvat a počkat
) . Jednou jsem například našel 10 tery kalhoty mé velikosti a odnes je do
svého ležení že až bude čas staré vyměnit je proberu seřadim od nejlepších k
nejhorším a začnu nosit , když mne v kapsách jedněch něco tlačilo , byla to
peněženka s 20 ti eurama . Dělal jsem si starost , jestli je vrátit do kapsy
nebo popelnice , ale kamarádka která slavila právě narozeniny si o ně řekla a
přijala jako dar .Taky se mi stalo , že ke mně přišel muž , do ruky dal 20 ti
eurovku a odstrčil mne abych mu ji nemohl vrátit , protože jsem se bránil .
Celou dobu jsem takovou pomoc odmítal , tak zas nešťasten , že nevím co teď s
ní , jsem přišel do místa , kde jsem tenkrát bydlel a když vyprávěl co se mi
přihodilo , ochotně se spolubydlící nabídli a obětavě mne trápení zbavili ,
karmu vyčistili , peníze převzali a použili si . 5 let jsem byl takto striktní
, až mi to začalo připadat jako přílišné dogma , protože když mne například
někdo veze stopem , palivo koupil za peníze , nebo když mne někdo pozve na
internet , taky jej i s elektřinou platí a i když jim za to na oplátku třeba dávám
věci které jsem našel ( někdy velmi praktické či jakkoliv funkční předměty ze
kterých má mnohdy nový majitel radost ) , přišlo mi , že když už mám po 5 ti
leté praxi vyzkoušeno , že to funguje , mohu polevit a neni třeba brát to tak
extrémně . Začlo to tedy tím , že jsem chtěl okopírovat mapu svého obydlí
kterou jsem maloval , na rozdávání pro couchsurfery které jsem u sebe
ubytovával a také texty písní které jsem sepsal a na jedné z cest do svého
ležení ( kde často mladí španělé přelézali plot ) ležela již dlouho 2 eurovka ,
napadlo mne ji tam jít vzít , na tisk použít a až ji zas najdu v popelnici , si
ji tentokrát nechat , položit u plotu zpátky a karma zůstane čistá ( protože to
minimum ekostopy které tiskem vytvořím ( barva , papír , elektřina ) přírodě
vrátim tříděním odpadu po druhých ( nejsem - li již dávno v plusu ) . Od té
doby jsem si začal občas nechávat drobné které jsem našel , tak když bylo třeba
něco vytisknout , namnožit a peníze zrovna přišli do cesty , použil jsem je a
pro to malé množství se již netrápil . Zpravidla šlo o mapu pro couchsurfery ,
slovníček jazykú které jsem nasbíral i pro kamarády které zajímají jazyky ,
rainbow zpevníček který jsem sepsal z písní které jsem se na setkáních naučil ,
pro ty kdo se je chtějí také naučit a také mapu noční oblohy / souhvězdí ,
kterou jsem maloval také na rozdávání . Odhad bych to tedy tak na 10 euro ročně
, ale jednou když jsem se potřeboval dostat v časový limit napříč pyrenejským
poloostrovem asi 1000 km na Rainbow , jsem měl obavy , jestli to stihnu ,
vykontil jsem čtyři 20 ti eurovky a zaplatil autobus . Omlouval jsem si to tím
, že autobus by stejně jel i beze mne , navíc je to pořát mnohem menší ekostopa
než auto , ale stejně to byla po těch letech největší částka jakou jsem použil
a zvažoval , jestli již příliš nepodvádím a nescházím ze své cesty . Po letech
, kdy se rainbow zpěvníček rozšířil , slovníček už měl také 2 strany ,
několikrát ročně i zaplatil autobus , pribily navíc nápisy free hugs ,
svou roční spotřebu odhaduji na 1000 kč někdy až 2000 kč . Ospravedlňoval
jsem si to tím , že pocházeli převážně z vratných lahví , tak matce zemi
pomáhám alespoň tím , že se zrecykluje více skla , což nebylo těžké , neboť po
těch letech vím například který supermarket které lahve nevykupuje přičemž na
jednu návštěvu jejich popelnic je možné jich desítky vykontit a stačí je jen
přenést do vedlejšího supermarketu který je vykupuje . K mému 12 ti letému
" nepoužívání peněz " by šlo dodat že na závěr už jsem i několikrát
přijal dar , za focení do tv 2000 kč , natáčení 2000 kč , také několik stovek
od mámy a nakonec od neznámých lidí 2.400 kč , převážně použity na pozvánky ,
barvy a další věci spojené s nahou cyklojízdou . Stále jsem ale odmítl honorář
500 kč za přednášku ( o životě bez peněz ) , nebo se vzdal dobrovolného
příspěvku od asi 50 ti cizincú za mé povídání , který byl následně použit na
opuštěné děti .
Zdravotní pojištění ( a jeho placení ) : Když od nikoho ( státu ) nic nepřijmu ( nevemu ) , neni za co platit . Mé zdraví je má věc , nenechal bych do sebe od někoho zasahovat a několikrát už jsem se odmít nechat ošetřit . Placení pojištění a spoléhání na pomoc " zvenku " vidím jako domotivující usilovat být zdráv . Člověk by měl mít právo se svobodně rozhodnout , jestli hodlá zdravotní péči využívat nebo ne ( nebo i v jaké míře ) . Nejprve jsem to zkusil legální cestou přijít na ůřad zdravotní pojišťovny , říct že se chci odhlásit a klidně i podepsat papír že kdyby se semnou něco stalo , odmítám ošetření a nesu odpovědnost za své zdraví ( svědkové jehovovi maj také právo legálně odmítnout transfuzi ) ale pani za počítačem jsem očividně já ani má žádost nezajímal a odmítla mi vyhovět odvolávajíc se na zákon nařizující být povinně pojištěn a možné je tedy jen přehlášení na jinou pojišťovnu . Ukázalo se , že tudy cesta nevede . Napadlo mne ještě obrátit se na ředitelstvi pojišťovny , ale to by se na daný zákon jistě odvolávalo také . Pres všechnu nespravedlnost , i když ošetření odmítám , jsem pro výhružky , že platit musím , složenky , penále , zákony , paragrafy ... pokusil vidět to jako zkoušku pokory a venku , v zimě , noci ... vydal pro pani v kanceláři měsíční částku přes 1000 kč nasbírat a protože jinou cestu jak u toho nevytvořit ekostopu , než recyklací vratných lahví nenalézal , chodil každý den od probuzení do noci v týdnu i o víkendech po popelnicích sbírat a odevzdávat vyhozené vratné lahve s nadějí že to pújde má - li to jít . Jedna pani mi i radila sbírat plechovky od pití a odevzdávat jako hliník , což když se prý dobře sešlape , za igelitku může být i několik desítek korun , což ji prý nejde protože už je stará tak dostává jen 10 kč za igelitku nesešlapaných plechovek . Přidal jsem tedy i sbíráni plechovek , celý den sbíral plechovky kde šlo , dúkladně sešlapával , napěchoval igelitku a na zkoušku odnesl do sběrných surovin , ve kterých za ni dostal 10 korun . Dál jsem s vratnými lahvemi tedy sbíral i plechovky , sešlapával ještě dúkladněji a za týden tak naplnil 3 ještě větší igelitky , že bych to odhadl tak na 100 kč a když jsem je odnesl do sběrny , vyčkal frontu , ve které se pracující pokusil všechny tři lidi předemnou ošidit a až po dohadování jim přidal , mé 3 igelitky hliníku položil na váhu a zvolal : " 10 korun " . Na dohadování , přetahování ani nějaké podvádění jsem neměl náladu ani žaludek , vzal jsem tedy desetikorunu a smutně odešel s tím že tuto kapitolu uzavírám . Nakonec jsem celkovou měsíční částku přes 1000 kč na složenku pro pani v pohodlné , světlem osvětlené , topením vytopené kanceláři , co jistě asi nechodí pěšky a už vúbec ne bosa jak já při sbírání , podařilo nashromáždit za 3 měsíce . Uzavřel jsem to tedy s tím , že je nad mé síly živit zdravotní pojišťovnu , jen proto , že zákon neumožňuje legálně se odhlásit . Když pak přišla má první zima " venku " a byli - nazývaly to " arktické mrazy " ( 3 týdny mínus 24 stupňů , což ani přes noc neklesalo a přes den nestoupalo jak běžně bývá zvykem , ale stále jen mínus 24 stupňů ) jsem chodil spát , s tím , že si nemyslím že bych se ráno probudil , protože jsem něveřil , že by se tohle dalo přežít ( k mému překvapení jsem se vždy probudil na tomto - ne na onom - světě a zimu přežil ) . Nebylo předevšim nic k pití protože vše bylo z ledu a stále jsem měl žízeň , jsem si v jednu chvíli pomyslel : kde je celá ta pojišťovna , která posílá složenky a kdybych jen o korunu zaplatil méně začne posílat výhružné dopisy , vyhrožuje soudy , paragrafy , dluhy , penále ... jak velkou má starost o " mé zdraví " ... a teď když čelím smrti je ticho , ani nepípne a pani z kanceláře která všechno ví nejlépe , kde je teď , co je se mnou ji nezajímá . Kdybych se sám o sebe nepostaral , nepřežil bych . Řek jsem si : jestli tohle přežiju , nemáš žádná právo dělat si nároky na " mé zdraví " ( úřade , pojišťovno , státe ... ) . Můj život je můj . Pani se nelíbí , že se ji v počítači zobrazuje nezaplacená číslovka u nějakého evidenčního čísla a ty ani tvé zdraví , tvůj život ji , ani nikoho jiného z pojišťovny ve skutečnosti nezajímá . ( … jako jedinec pro nikoho v tomto světě neexistuješ ... ) a o co se nepostaráš , nemáš . At se všechny ůřady tváří , sebepřesvědčivěji že jim na tobě , tvém zdraví , nebo čemkoliv spojené s tebou záleží . Snaží se budit dojem , jaké náklady je starost o tvé zdraví stojí a jestli jim vše okamžitě neuhradíš , jaké všechny postihy ti hrozí a když čelíš svému konci , nikoho nezajímáš .
Zajímavosti o mně : Nejsem nic ani nebudu , ale řeknu pravdu . Na cestě k osvobození jsem se už 3 měsíce neobul ( Orgiva , Granada , Beneficio 2006 ) týden neoblék ( hot springs Santa Fe 2009 ) 3 dny nejed ani nepil ( mnohokrát cv 2000 ) objal s tisíce lidmi ( Praha , Granada , Barcelona ... 2016 / 2017 ) prošel i projel nahý městem ( Praha , Granada 2016 / 2017 ) od roku 1999 chodil nahý na Rainbow . Pozoroval jsem hranice , jak dlouho lze například vydržet v horku , mrazu ( až jsem měl černé žíhané čárky v kůži ) ... Jako malý jsem se schovával ve skříni , abych viděl jaká je pravda , jak vypadá ( probíhá ) svět beze mne , co se bude dít až všichni přijdou domu - bude to stejné jako když tam jsem ? Nelíbilo se mi , že mi lžou , ale nebylo jak je přimět říci mi pravdu : že ježíšek nosí dárky , když víš , že to tak není , nebo jak se dělají děti a spoustu lží , které se dětem říkaj . Tím jsem se naučil , že pravdu si musim zjistit sám jestli mne zajímá , tu mi nikdo dobrovolně zpřístupňovat nebude . K pravdě tě nikdo sám od sebe nepustí . Ta je skryta za zdmi , šaty , boty , v myslích ...co si kdo opravdu myslí cítí chce... pravda je čitelná až v nápisech na záchodech ( anonymní skryté vyjádření výlev emocí ) v odpadu , popelnicích , na smetišti , skládce , pitevním stole ... žena co schovává pravdu za parfémem , make upem ... Dokážu pochopit když se partner s někym vyspí , ale ne když lže . Rodiče a společnost mne k ničemu opravdovému ( vážnějšímu ) nepustili , mohl jsem si jen hrát s hračkama ( jen jako ) Pro děti bylo všechno " jenom jako " . Zaímalo mne jaký je svět doopravdy , ne jak nám ho předkládaj pohádkama , hračkama , lžima kterým sami nevěří . Děti jsou například také stále obtěžovány : hele pejsek , hele kravička ... a co mam jako dělat ? Lhali mi a dělali ze mne blbce . Svuj život si pamatuju od 3 let a některé vzpomínky sahají do 2.5 let : třeba jak jsem ješte byl tak malý , že nemoh vylézt na postela a někdo mne musel vyzvednout , pak byl vždy povolán někdo kdo mne hlídal , abych z ni nespad , dobře si taky pamatuji kytaru u Vlastíka , kterou jsem chtěl půjčovat , kde jsme bydleli ještě než mi byli 3 roky . Kdyz jsem to rodičům potom říkal , tvrdili , že je to hloupost , že si to nemůžu pamatovat , protože jsem byl ještě příliš malý a stejně tak popřeli další věci které se v dětství stali , které si prý nemohu pamatovat , protože jsem byl ještě příliš malý . Překvapilo mne když jsem pak chodil s Katkou která mi řekla , že svůj život si pamatuje až od 12ti let . Když jsem si tohle uvědomil , začel jsem se až téměř chlubit , že si vše od 3 let pamatuju minutu po minute , slovo od slova ( mohl jsem si život jako film přetočit pamětí kamkoliv v tomto časovém rozmezí a prohlédnout si jeho detaily vizuální , sluchové , pachové , chuťové ... ) až jsem začel mít po 30 ti letech části zamlžené a rúzně splývali - asi proto že jsem si začínal příliš věřit . Hračky a " dětský " svět byl jen umělý , opravdový předemnou schovávali . Zbývalo se tedy zabývat tělesnými pochody , funkcemi těla , zkoušel jsem pochopit , jak tělo funguje , proč se například dýchá , jak to probíhá , pozoroval jsem co vše se při dýchání v těle odehrává , co je třeba takové kýchání , vysledoval jsem například , že si nelze kýchnout s otevřenýma očima , zajímalo mne , jak dlouho lze vydržet nespat , nejíst , nepít , nedýchat .... jakou bolest je možné snést ... a především jak případný konec , který přiměje se zase najíst , napít , vyspat .... vypadá . Bavil jsem se teké stavěním bunkru z dek pod stolem .
Nekonečnost vesmíru : Jednou když jsme šli s tátou městem a já se snažil zjistit , co je za tímto světem , jsem se vyptával : Co je za koncem země ? Nebe . A za nebem ? Galaxie . A za Galaxií ? atd až to zkončilo u Vesmíru : a co je za Vesmírem ? Odpověď zněla , že už nic . Ale něco tam přece musí být , načež jsem stále dostával odpovědi , že za Vesmírem už nic nepokračuje . Musí přece někde končit , ale prý ne . Dobře a kdy tedy začal ? Musel přece někdy začít a také někdy zkončit ... ale stále tvrdil , že vesmír je nekonečný . Zkoušel jsem si to tedy představit : dobře nekonečný , tak končí až tam , ale ani tam nekončí , tak ještě zatím , ale ani tam nekončí , tak ještě zatím , ale ani tam ne , tak musí tedy končit ještě za tím ... a stále si to opakoval jako mantru zkoušejíc svým vědomím pojmout nekonečnost , až se náhle jakoby celý svět zastavil a něco se tim současně zpustilo . Sice jsme šli dál po ulici , kolem nás nadále projížděla auta , ale jakobych už vše sledoval z povzdálí jen ve filmu ze zákulisí . Už nebylo třeba dalších otázek . Pochopil jsem nekonečnost vesmíru .
Galaxie : jednou jsem si představil , že naše tělo je složeno z orgánů a všemožných vnitřních částí , které se dále dělí na buňky , které jsou samozřejmě rychlejší než samotné tělo jako jedinec , protože například i mravenec dokáže za stejnou dobu udělat více pohybú než třeba slon, nebo jiné velké zvíře , a že ty buňky jsou složeny z ještě menších částic , které jsou zase ještě rychlejší než ty buňky , a ty částice jsou složeny z ještě menších a rychlejších částic a tak to stále pokračuje , až úplně ty nejmenší částice z našeho světa nezkoumatelné jsou takovými vesmíry s galaxiemi , hvězdy i planety na kterých jsou kontynenty , státy , města , domy a v jednom bytě , žije člověk jako já , takže jsem vlastně plný ( mikro ) lidí , kteří jsou však pro svou " malost " tak rychlí , že sotva mne ta myšlenka napadla a nedomyslel jsem ji ještě ani ke svému konci , on už dávno zemře , i všichni jeho potomci , celá jeho galaxie dávno zanikne i s celým vesmírem , na jehož místě vznikne nový , který záhy zanikne a přemění se zase v další ... a já stále ještě nejsem ani v půlce této myšlenky , nebo například držím v ruce sklenici s vodou , približuji ji k ústům abych se mohl napít a během zlomku sekundy se ve mne mezitím odehraje tolik pochodú , životú , osudú a já jsem třeba teprve v půlce pohybu . Navíc i tyto bytosti jsou v podstatě složeny z dalších ještě menších a ještě rychlejších ( mikro ) lidí , a stejně tak i náš vesmír je jen mikročástí jedné buňky která spolu s dalšími tvoří člověka ve kterém žijeme a zatím co my už dávno nebudem , naše civilizace zanikne , místo ni třeba vznikne jiná , i naše Galaxie s celým vesmírem zkončí a nahradí ji další , on mezitím třeba jen o kousek zvednul nohu , protože je na cestě na autobusovou zastávku a náš svět je pro něj tak malý a rychlí že jej vúbec nevnímá a i on sám žije v dalším takovém člověku a tak to jde stále do nekonečna jak ven tak dovnitř .
Čára na silnici : jednou jsem šel po silnici a díval se na ubíhající bílou čáru pod nohama a najednou jsem si představil , že vlastne stojím na místě a nohama jen pootáčím zeměkoulí a posunuji ji tak po bílé čáře a až ji pootočim tam kam potřebuji , kde chci být - zastavím .
Blázen : Jednou jsem dostal pocit ( zjistil , přišel na to ) , že jsem se zbláznil . Chodil jsem asi do třetí třídy a došlo mi , že nad vším přílis až chorobně přemýšlím a že jsem příliš jiný , než ostatní , že jsem tedy blázen . Začel jsem se bát , co se stane , bál jsem se přijít domu co se bude dít až to zjistí . Měl jsem strach , že si toho všimnou ostatní a zjistí se to o mně . Snažil jsem se tedy vypadat nenápadně a skrývat to . Napodoboval jsem chování ostatních abych splynul a vypadal jako oni a nebylo nic poznat . Dával jsem například pozor jak hýbou rukama když jsme šli po chodbě abych je mohl napodobit , příliš se neodlišil a neupozorňoval na sebe , ale toto předstírání " normality " a dělání , že se nic neděje bylo ještě větším utrpením , než bláznovství samotné . Nakonec jsem se i zkoušel někoho zeptat jestli jsem blázen , nebo jak se pozná , že je někdo blázen , ale nikdo se tím nechtěl zabývat a jen vždy řekl , že si myslí , že nejsem . Asi po roce to odeznělo .
Mimozemšťan : Po nějaké době jsem zase dostal pocit , že jsem mimozemšťan . Přišlo mi zcela jasné , že mne sem do tohoto světa vysadili mimozemšťani abych tu s ostatními žil a že mne snad jednou až přijde čas a splní to svuj účel vyzvednou zpátky protože už nebude potřeba abych tu byl . V tom sice byla od začátku naděje , že to jednou zkončí , ale jak dlouho se budu muset přizpůsobovat ostatním a zdejšímu světu jsem nevěděl . Vždycky jsem si uvědomoval , že jsem jiný , že mi to tu neni přirozené , ale teď bylo jasno v tom , že jsem holt odjinud a jen to tady musim vytrpět . Když jsem se se svým zjištěním někomu svěřil , všechny jsem jen rozesmíval , což jen dosvědčovalo že jsem sám mezi ostatními , ale nikomu se to nedalo vysvětlit . Zhruba po roce to také odeznělo . Cukr : Jednou máma přinesla nákup a zase někam odešla . Dostal jsem chuť na něco sladkého , tak jsem otevřel moučkový cukr , vzal polévkovou lžíci a začel ho jíst . Když jsem ujedl větší púlku až třičtvrtě ( z kila ) a bylo mi z toho už zle jsem se náhle začel bát , přišlo mi , že mne něco sleduje . Otevřel jsem časopis ve kterém byla fotka auta na podstavci a začel se ho bát , že se na mne dívá . Nakonec jsem to už nevydržel , obrázek vytrhnul a odnesl za okno , položil na parapet aby ho vítr odnesl a okno zavřel , ale nedalo mi to , chodil jsem se tam dívat a přesto , že vál slabý vánek , obrázek tam stále byl .
Souhvězdí Vodnáře : souhvězdí se zapisují rúzně a každý do nich zakresluje jiné hvězdy , proto se často liší . Zde je několik způsobů zakreslení souhvězdí Vodnáře , jednoho z nejméně zřetelných znamení zvěrokruhu viditelného na kraji oblohy na podzim .
Zdravotní pojištění ( a jeho placení ) : Když od nikoho ( státu ) nic nepřijmu ( nevemu ) , neni za co platit . Mé zdraví je má věc , nenechal bych do sebe od někoho zasahovat a několikrát už jsem se odmít nechat ošetřit . Placení pojištění a spoléhání na pomoc " zvenku " vidím jako domotivující usilovat být zdráv . Člověk by měl mít právo se svobodně rozhodnout , jestli hodlá zdravotní péči využívat nebo ne ( nebo i v jaké míře ) . Nejprve jsem to zkusil legální cestou přijít na ůřad zdravotní pojišťovny , říct že se chci odhlásit a klidně i podepsat papír že kdyby se semnou něco stalo , odmítám ošetření a nesu odpovědnost za své zdraví ( svědkové jehovovi maj také právo legálně odmítnout transfuzi ) ale pani za počítačem jsem očividně já ani má žádost nezajímal a odmítla mi vyhovět odvolávajíc se na zákon nařizující být povinně pojištěn a možné je tedy jen přehlášení na jinou pojišťovnu . Ukázalo se , že tudy cesta nevede . Napadlo mne ještě obrátit se na ředitelstvi pojišťovny , ale to by se na daný zákon jistě odvolávalo také . Pres všechnu nespravedlnost , i když ošetření odmítám , jsem pro výhružky , že platit musím , složenky , penále , zákony , paragrafy ... pokusil vidět to jako zkoušku pokory a venku , v zimě , noci ... vydal pro pani v kanceláři měsíční částku přes 1000 kč nasbírat a protože jinou cestu jak u toho nevytvořit ekostopu , než recyklací vratných lahví nenalézal , chodil každý den od probuzení do noci v týdnu i o víkendech po popelnicích sbírat a odevzdávat vyhozené vratné lahve s nadějí že to pújde má - li to jít . Jedna pani mi i radila sbírat plechovky od pití a odevzdávat jako hliník , což když se prý dobře sešlape , za igelitku může být i několik desítek korun , což ji prý nejde protože už je stará tak dostává jen 10 kč za igelitku nesešlapaných plechovek . Přidal jsem tedy i sbíráni plechovek , celý den sbíral plechovky kde šlo , dúkladně sešlapával , napěchoval igelitku a na zkoušku odnesl do sběrných surovin , ve kterých za ni dostal 10 korun . Dál jsem s vratnými lahvemi tedy sbíral i plechovky , sešlapával ještě dúkladněji a za týden tak naplnil 3 ještě větší igelitky , že bych to odhadl tak na 100 kč a když jsem je odnesl do sběrny , vyčkal frontu , ve které se pracující pokusil všechny tři lidi předemnou ošidit a až po dohadování jim přidal , mé 3 igelitky hliníku položil na váhu a zvolal : " 10 korun " . Na dohadování , přetahování ani nějaké podvádění jsem neměl náladu ani žaludek , vzal jsem tedy desetikorunu a smutně odešel s tím že tuto kapitolu uzavírám . Nakonec jsem celkovou měsíční částku přes 1000 kč na složenku pro pani v pohodlné , světlem osvětlené , topením vytopené kanceláři , co jistě asi nechodí pěšky a už vúbec ne bosa jak já při sbírání , podařilo nashromáždit za 3 měsíce . Uzavřel jsem to tedy s tím , že je nad mé síly živit zdravotní pojišťovnu , jen proto , že zákon neumožňuje legálně se odhlásit . Když pak přišla má první zima " venku " a byli - nazývaly to " arktické mrazy " ( 3 týdny mínus 24 stupňů , což ani přes noc neklesalo a přes den nestoupalo jak běžně bývá zvykem , ale stále jen mínus 24 stupňů ) jsem chodil spát , s tím , že si nemyslím že bych se ráno probudil , protože jsem něveřil , že by se tohle dalo přežít ( k mému překvapení jsem se vždy probudil na tomto - ne na onom - světě a zimu přežil ) . Nebylo předevšim nic k pití protože vše bylo z ledu a stále jsem měl žízeň , jsem si v jednu chvíli pomyslel : kde je celá ta pojišťovna , která posílá složenky a kdybych jen o korunu zaplatil méně začne posílat výhružné dopisy , vyhrožuje soudy , paragrafy , dluhy , penále ... jak velkou má starost o " mé zdraví " ... a teď když čelím smrti je ticho , ani nepípne a pani z kanceláře která všechno ví nejlépe , kde je teď , co je se mnou ji nezajímá . Kdybych se sám o sebe nepostaral , nepřežil bych . Řek jsem si : jestli tohle přežiju , nemáš žádná právo dělat si nároky na " mé zdraví " ( úřade , pojišťovno , státe ... ) . Můj život je můj . Pani se nelíbí , že se ji v počítači zobrazuje nezaplacená číslovka u nějakého evidenčního čísla a ty ani tvé zdraví , tvůj život ji , ani nikoho jiného z pojišťovny ve skutečnosti nezajímá . ( … jako jedinec pro nikoho v tomto světě neexistuješ ... ) a o co se nepostaráš , nemáš . At se všechny ůřady tváří , sebepřesvědčivěji že jim na tobě , tvém zdraví , nebo čemkoliv spojené s tebou záleží . Snaží se budit dojem , jaké náklady je starost o tvé zdraví stojí a jestli jim vše okamžitě neuhradíš , jaké všechny postihy ti hrozí a když čelíš svému konci , nikoho nezajímáš .
Zajímavosti o mně : Nejsem nic ani nebudu , ale řeknu pravdu . Na cestě k osvobození jsem se už 3 měsíce neobul ( Orgiva , Granada , Beneficio 2006 ) týden neoblék ( hot springs Santa Fe 2009 ) 3 dny nejed ani nepil ( mnohokrát cv 2000 ) objal s tisíce lidmi ( Praha , Granada , Barcelona ... 2016 / 2017 ) prošel i projel nahý městem ( Praha , Granada 2016 / 2017 ) od roku 1999 chodil nahý na Rainbow . Pozoroval jsem hranice , jak dlouho lze například vydržet v horku , mrazu ( až jsem měl černé žíhané čárky v kůži ) ... Jako malý jsem se schovával ve skříni , abych viděl jaká je pravda , jak vypadá ( probíhá ) svět beze mne , co se bude dít až všichni přijdou domu - bude to stejné jako když tam jsem ? Nelíbilo se mi , že mi lžou , ale nebylo jak je přimět říci mi pravdu : že ježíšek nosí dárky , když víš , že to tak není , nebo jak se dělají děti a spoustu lží , které se dětem říkaj . Tím jsem se naučil , že pravdu si musim zjistit sám jestli mne zajímá , tu mi nikdo dobrovolně zpřístupňovat nebude . K pravdě tě nikdo sám od sebe nepustí . Ta je skryta za zdmi , šaty , boty , v myslích ...co si kdo opravdu myslí cítí chce... pravda je čitelná až v nápisech na záchodech ( anonymní skryté vyjádření výlev emocí ) v odpadu , popelnicích , na smetišti , skládce , pitevním stole ... žena co schovává pravdu za parfémem , make upem ... Dokážu pochopit když se partner s někym vyspí , ale ne když lže . Rodiče a společnost mne k ničemu opravdovému ( vážnějšímu ) nepustili , mohl jsem si jen hrát s hračkama ( jen jako ) Pro děti bylo všechno " jenom jako " . Zaímalo mne jaký je svět doopravdy , ne jak nám ho předkládaj pohádkama , hračkama , lžima kterým sami nevěří . Děti jsou například také stále obtěžovány : hele pejsek , hele kravička ... a co mam jako dělat ? Lhali mi a dělali ze mne blbce . Svuj život si pamatuju od 3 let a některé vzpomínky sahají do 2.5 let : třeba jak jsem ješte byl tak malý , že nemoh vylézt na postela a někdo mne musel vyzvednout , pak byl vždy povolán někdo kdo mne hlídal , abych z ni nespad , dobře si taky pamatuji kytaru u Vlastíka , kterou jsem chtěl půjčovat , kde jsme bydleli ještě než mi byli 3 roky . Kdyz jsem to rodičům potom říkal , tvrdili , že je to hloupost , že si to nemůžu pamatovat , protože jsem byl ještě příliš malý a stejně tak popřeli další věci které se v dětství stali , které si prý nemohu pamatovat , protože jsem byl ještě příliš malý . Překvapilo mne když jsem pak chodil s Katkou která mi řekla , že svůj život si pamatuje až od 12ti let . Když jsem si tohle uvědomil , začel jsem se až téměř chlubit , že si vše od 3 let pamatuju minutu po minute , slovo od slova ( mohl jsem si život jako film přetočit pamětí kamkoliv v tomto časovém rozmezí a prohlédnout si jeho detaily vizuální , sluchové , pachové , chuťové ... ) až jsem začel mít po 30 ti letech části zamlžené a rúzně splývali - asi proto že jsem si začínal příliš věřit . Hračky a " dětský " svět byl jen umělý , opravdový předemnou schovávali . Zbývalo se tedy zabývat tělesnými pochody , funkcemi těla , zkoušel jsem pochopit , jak tělo funguje , proč se například dýchá , jak to probíhá , pozoroval jsem co vše se při dýchání v těle odehrává , co je třeba takové kýchání , vysledoval jsem například , že si nelze kýchnout s otevřenýma očima , zajímalo mne , jak dlouho lze vydržet nespat , nejíst , nepít , nedýchat .... jakou bolest je možné snést ... a především jak případný konec , který přiměje se zase najíst , napít , vyspat .... vypadá . Bavil jsem se teké stavěním bunkru z dek pod stolem .
Nekonečnost vesmíru : Jednou když jsme šli s tátou městem a já se snažil zjistit , co je za tímto světem , jsem se vyptával : Co je za koncem země ? Nebe . A za nebem ? Galaxie . A za Galaxií ? atd až to zkončilo u Vesmíru : a co je za Vesmírem ? Odpověď zněla , že už nic . Ale něco tam přece musí být , načež jsem stále dostával odpovědi , že za Vesmírem už nic nepokračuje . Musí přece někde končit , ale prý ne . Dobře a kdy tedy začal ? Musel přece někdy začít a také někdy zkončit ... ale stále tvrdil , že vesmír je nekonečný . Zkoušel jsem si to tedy představit : dobře nekonečný , tak končí až tam , ale ani tam nekončí , tak ještě zatím , ale ani tam nekončí , tak ještě zatím , ale ani tam ne , tak musí tedy končit ještě za tím ... a stále si to opakoval jako mantru zkoušejíc svým vědomím pojmout nekonečnost , až se náhle jakoby celý svět zastavil a něco se tim současně zpustilo . Sice jsme šli dál po ulici , kolem nás nadále projížděla auta , ale jakobych už vše sledoval z povzdálí jen ve filmu ze zákulisí . Už nebylo třeba dalších otázek . Pochopil jsem nekonečnost vesmíru .
Galaxie : jednou jsem si představil , že naše tělo je složeno z orgánů a všemožných vnitřních částí , které se dále dělí na buňky , které jsou samozřejmě rychlejší než samotné tělo jako jedinec , protože například i mravenec dokáže za stejnou dobu udělat více pohybú než třeba slon, nebo jiné velké zvíře , a že ty buňky jsou složeny z ještě menších částic , které jsou zase ještě rychlejší než ty buňky , a ty částice jsou složeny z ještě menších a rychlejších částic a tak to stále pokračuje , až úplně ty nejmenší částice z našeho světa nezkoumatelné jsou takovými vesmíry s galaxiemi , hvězdy i planety na kterých jsou kontynenty , státy , města , domy a v jednom bytě , žije člověk jako já , takže jsem vlastně plný ( mikro ) lidí , kteří jsou však pro svou " malost " tak rychlí , že sotva mne ta myšlenka napadla a nedomyslel jsem ji ještě ani ke svému konci , on už dávno zemře , i všichni jeho potomci , celá jeho galaxie dávno zanikne i s celým vesmírem , na jehož místě vznikne nový , který záhy zanikne a přemění se zase v další ... a já stále ještě nejsem ani v půlce této myšlenky , nebo například držím v ruce sklenici s vodou , približuji ji k ústům abych se mohl napít a během zlomku sekundy se ve mne mezitím odehraje tolik pochodú , životú , osudú a já jsem třeba teprve v půlce pohybu . Navíc i tyto bytosti jsou v podstatě složeny z dalších ještě menších a ještě rychlejších ( mikro ) lidí , a stejně tak i náš vesmír je jen mikročástí jedné buňky která spolu s dalšími tvoří člověka ve kterém žijeme a zatím co my už dávno nebudem , naše civilizace zanikne , místo ni třeba vznikne jiná , i naše Galaxie s celým vesmírem zkončí a nahradí ji další , on mezitím třeba jen o kousek zvednul nohu , protože je na cestě na autobusovou zastávku a náš svět je pro něj tak malý a rychlí že jej vúbec nevnímá a i on sám žije v dalším takovém člověku a tak to jde stále do nekonečna jak ven tak dovnitř .
Čára na silnici : jednou jsem šel po silnici a díval se na ubíhající bílou čáru pod nohama a najednou jsem si představil , že vlastne stojím na místě a nohama jen pootáčím zeměkoulí a posunuji ji tak po bílé čáře a až ji pootočim tam kam potřebuji , kde chci být - zastavím .
Blázen : Jednou jsem dostal pocit ( zjistil , přišel na to ) , že jsem se zbláznil . Chodil jsem asi do třetí třídy a došlo mi , že nad vším přílis až chorobně přemýšlím a že jsem příliš jiný , než ostatní , že jsem tedy blázen . Začel jsem se bát , co se stane , bál jsem se přijít domu co se bude dít až to zjistí . Měl jsem strach , že si toho všimnou ostatní a zjistí se to o mně . Snažil jsem se tedy vypadat nenápadně a skrývat to . Napodoboval jsem chování ostatních abych splynul a vypadal jako oni a nebylo nic poznat . Dával jsem například pozor jak hýbou rukama když jsme šli po chodbě abych je mohl napodobit , příliš se neodlišil a neupozorňoval na sebe , ale toto předstírání " normality " a dělání , že se nic neděje bylo ještě větším utrpením , než bláznovství samotné . Nakonec jsem se i zkoušel někoho zeptat jestli jsem blázen , nebo jak se pozná , že je někdo blázen , ale nikdo se tím nechtěl zabývat a jen vždy řekl , že si myslí , že nejsem . Asi po roce to odeznělo .
Mimozemšťan : Po nějaké době jsem zase dostal pocit , že jsem mimozemšťan . Přišlo mi zcela jasné , že mne sem do tohoto světa vysadili mimozemšťani abych tu s ostatními žil a že mne snad jednou až přijde čas a splní to svuj účel vyzvednou zpátky protože už nebude potřeba abych tu byl . V tom sice byla od začátku naděje , že to jednou zkončí , ale jak dlouho se budu muset přizpůsobovat ostatním a zdejšímu světu jsem nevěděl . Vždycky jsem si uvědomoval , že jsem jiný , že mi to tu neni přirozené , ale teď bylo jasno v tom , že jsem holt odjinud a jen to tady musim vytrpět . Když jsem se se svým zjištěním někomu svěřil , všechny jsem jen rozesmíval , což jen dosvědčovalo že jsem sám mezi ostatními , ale nikomu se to nedalo vysvětlit . Zhruba po roce to také odeznělo . Cukr : Jednou máma přinesla nákup a zase někam odešla . Dostal jsem chuť na něco sladkého , tak jsem otevřel moučkový cukr , vzal polévkovou lžíci a začel ho jíst . Když jsem ujedl větší púlku až třičtvrtě ( z kila ) a bylo mi z toho už zle jsem se náhle začel bát , přišlo mi , že mne něco sleduje . Otevřel jsem časopis ve kterém byla fotka auta na podstavci a začel se ho bát , že se na mne dívá . Nakonec jsem to už nevydržel , obrázek vytrhnul a odnesl za okno , položil na parapet aby ho vítr odnesl a okno zavřel , ale nedalo mi to , chodil jsem se tam dívat a přesto , že vál slabý vánek , obrázek tam stále byl .
Souhvězdí Vodnáře : souhvězdí se zapisují rúzně a každý do nich zakresluje jiné hvězdy , proto se často liší . Zde je několik způsobů zakreslení souhvězdí Vodnáře , jednoho z nejméně zřetelných znamení zvěrokruhu viditelného na kraji oblohy na podzim .
Mezi mé poslední výzkumy patří
setkání s pránou pri fyzickém vyčerpání , čili přechod z Freerganství na
Breatharianství .
 |
| Granada 3.6.2017 |
No comments:
Post a Comment